Ahoj vy nezbedníci,

Zkusíme tu recenzi trochu vylepšit – protože hra, kterou níže recenzuji má naprosto fenomenální soundtrack, budu Vám během čtení do textu postupně vkládat odkazy na hudbu z té hry, a Vy si to dycky pustíte a srdíčko Vám při tom zaplesá jako mně. Platí? Dobrý, začínáme!

 

 

Tak jsme se tu zase sešli u nový recenze na PS4 hru – řeč bude tentokráte o  Horizon: Zero Dawn. Pokud nemáte ps4, nikde jinde si to nezahrajete – smolík. Ale aspoň si o tom můžete přečíst!

Poté, co jsem hrál ve Witcherovi za vlka šediváka Geralta, a v egyptské mutaci Assassins creedu za uzeného mouřenína Bayeka, přišla konečně vítaná změna, a ústřední protagonistka je krásná rusovlasá samice v rozpuku ženství jménem Aloy (čti Ejloj) která je členkou kmene Nora… nebo spíš… ani hovno! Aloy je smrdutej vyvrhel, renegát, nikdo z kmene na ní nesmí ani promluvit, protože nemá matku, je nalezenec, a vychovává jí od narození další odpadlík, Rost.

Nora tribe je matriarchát, řízený formou triumvirátu (prostě o všem rozhodujou tři pobožný babky – otřesná forma zřízení, vskutku!) jejich země se jmenuje Sacred Land, a bohyně, ke které se tam všichni modlí, je All – Mother.  All-Mother jsou velký plechový dveře uprostřed hory v hlavním městě kmene Nora. Jasně, pokud něčemu nerozumíme, a nevíme, odkud se to vzalo, budeme se k tomu modlit a uctívat to.

A teď ta nejdůležitější věc – Horizon se odehrává na planetě zemi, cca 3000 let „našeho“ letopočtu a „Sacred Land“ se nachází tak nějak tam, kde dříve byl americkej stát Utah. Jenže nikomu nechybí letadla, mrakodrapy, ani to, že si nemůže dát dvojitý Big Mac Menu, jako kdyby snad nikdo nic nevěděl o lidech, co tvořili naší civilizaci.

Všichni tu chodí v kůžích a částech robotů a mají luky, praky a oštěpy, ale neloví s nimi ani tak zvířata, jako roboty – roboti jsou důležitým prvkem této hry. Nikdo se neptá, odkud se vzali, a proč vypadají jako krokodýl, antilopa, bizon nebo tygr, protože nikdo tato zvířata ani nezná.  Ze skutečných zvířat je tu kanec, krocan, zajíc a nějaké kozy, protože ze zvířecích robotů prostě steak neuděláte.

 

Tato hra má velice originální tutorial – začínáte jako šestiletá Aloy, učíte se, jak ulovit robota a jaký bobule jsou dobrý a jaký fuj. Náhodou se dostanete do takové ruiny, která nápadně připomíná architekturu naší doby, a tam najdete takovou věcičku, která se jmenuje Fokus a je pozůstatkem staré civilizace. Fokus slouží jako komunikátor, nebo dokáže stopovat lidi a číst zprávy, které zde po sobě zanechali – v žargonu místních lidí – „old ones.“ Pozůstatky jejich doby vidíte všude kolem sebe – rozvaliny paneláků, tu a tam zkroucený rezivý semafor, občas někde najdete hodinky, teda pardon, „ancient bracelet“ ale zase – nikdo se příliš nevzrušuje nad tím, že stará civilizace musela být mnohem pokročilejší než ta současná, nikdo se nesnaží zjistit, proč tu teď žijem jako pračlověk Janeček. Místní obyvatelé sbírají rozbité keramické hrnky, a horečnatě bádají nad tím, k čemu tak mohly sloužit.

Dvě věci mě na této hře uchvátily hned v prvních minutách. Je to grafika a již zmíněný soundtrack – oboje řadím do top 3 toho, co jsem hrál, a to rozhodně není málo. Území kmene Nora, kde hra začíná je krásná zelená a sluncem zalitá krajina, a to prostředí si zamilujete.

Ovládání – docela rychle jsem si na něj zvyknul, přestože prostě ten gamepad pro mě nebude nikdy tak dobrej jako myš a klávesnice.  Aloy může skákat, sprintovat, dělat skluzy, para kotouly, krčit se i šplhat – i když jen po vyznačených úsecích – což byl ústup z pozic, protože jsem byl zmlsanej z Assassins Creedu, kde můžu vyšplhat téměř všude.  Takže na začátku hry jsem se často někde zasekl a hopsal tam jak opička na gumě ve snaze někam vyskočit.

Co je potřeba si osvojit poměrně rychle je způsob boje. Zatímco ze začátku budete potkávat roboty, co vypadají jako přerostlá kuřata nebo antilopy, nebude to trvat dlouho a narazíte na prvního Sawtootha – což je takovej větší kovovej a dost nasranej tygr. Zpracování těch robotů je vážně moc povedené a další sympatická věc při boji s nimi je ta, že za ně dostáváte stejné množství zkušeností nehledě na úroveň Vaší postavy.

Roboty můžete trápit oštěpem, několika druhy luku s různými šípy, prakem s rozličnou municí, nastražit na ně pasti, o které zakopnou, nebo které z dálky odpálíte, až budou blízko.

Systém boje je velice originální a nápaditý – proti robotům tu nefunguje nic jako „do hlavy to bolí nejvíc“. Každý robot se skládá ze spousty částí, a každá z těch částí má silné a slabé stránky. Pomocí Fokusu si můžete robota oskenovat, abyste zjistili, že na zádech má uloženou baterku, a pokud mu do ní pustíte pár ohnivých šípů, tak dojde k výbuchu a robot tím třeba opuchne o dva svoje útoky a chvíli se zmítá v plamenech.

Tohle mě fakt bavilo, hledat slabá místa na robotech, měnit v boji zbraně (zapne se při tom ubercool slo – mo – tion) a typy projektilů, co na tu nešťastnou hromadu šrotu sešlete. Jak postupujete hrou, potkáváte roboty, kteří dosahují velikosti dinosaurů nebo několikapatrových budov, a mají klidně i sedm typů útoků. Otravuje Vás rotační kulomet na pravoboku toho velkýho plechovýho šmejda? Vezměte si tear blast arrow a prostě ho odstřelte.  Nezřídka se mi stávalo, že jsem nejdřív nebohého robota svlékl ze všech silných zbraní, že potom po mně jen komicky pacičkou hrabal, a vážnější zranění mi od něj již nehrozila. Navíc čím více jej sešrotujete, tím více zkušeností a součástek z něj bude.

Součástky můžete směnovat s obchodníky za nové zbraně, prodávat je, nebo je používat k tvorbě speciální munice. Ústřední platidlo nejsou mince ani bankovky, ale „shardy“ – kovové úlomky. Prostě v Horizonu se platí šrotem a basta.

 

K boji a tak nějak k obecnému bytí každé správné postavy v RPG hrách je potřeba nějaký pořádný strom dovedností.  Zde bych k tomu měl plusy a mínusy: Plusy: dovednostní body získáváte i za některé důležitější questy a jiné aktivity. Mínusy – některé schopnosti stojí dva nebo tři body, a jsou stejně užitečné jako kadidíra uprostřed čela.

Příkladem budiž schopnost, kdy můžete někoho zapíchnout „zespoda“ tedy lezete po nějaké římse, a nad Vámi je zlý čuník (člověk – na roboty asi těžko tímto způsobem zaútočíte) kterého bodnete, a pak shodíte dolů, což má moc hezkou animaci, ale reálně jsem to vůbec nepoužil, jelikož všechny bandit campy jsem měl už vyčištěné, a nikde jinde není ani prostředí, kde se to dá aplikovat. Šance, že se vám reálně podaří uplatnit tuto schopnost alespoň jednou, se rovná tomu, že do Vás uhodí blesk, když Vás zrovna bude žrát žralok.

A tahle věc, prosím pěkně… tahle zhůvěřilost stála DVA BODY. A navíc jste jí potřebovali, jinak nejde odemknout další schopnost, která je užitečná. Proč? PROČ? Tohle bylo o dva body víc, než jsem do toho chtěl dát! O tři víc, než si to zaslouží! To je jako dát dva body (je úplně jedno z kolika) Vendule Veselý v soutěži Miss Bikini!  Podobně debilních neužitečných schopností je asi dalších pět, což je na můj vkus hodně.

 

Ale abych jen nekritizoval – je zde i spousta skvělých schopností typu delší parakotoul, kradmější běh, tichý vyřazovací úder oštěpem, zvětšení inventáře, nebo moje oblíbená schopnost – vypuštění až třech šípů naráz. Levelování je poměrně rychlé, jen nechápu, proč za složení větší plechové huby dostanete víc zkušeností, než za úkol, který Vám zabere třeba 20 minut. Tohle mohli vychytat trochu lépe.

Když jsem nakousl vedlejší úkoly, tak o nich poreferuji trochu víc –  Některý jsou docela zábavný, jiný míň, ale dá se to. Většinou je to o tom někoho najít, něco přinést, a všichni si z Aloy dělají ficku. Co je zvláštní, je její ochota sloužit lidem, kteří jí celé dospívání pohrdali a ochotně jim dělat aportovacího psíka.

Když jsem si otevřel mapu, byl jsem trochu zklamaný, protože mi přišla malá. Kromě Sacred Landu kde žije kmen Nora, se zde nachází ještě jedna větší oblast, kterou obývají dva klany: Carja a Oseram. Carja jsou takoví čuníci v hábitech, jsou o něco pokročilejší než Nora a uctívají slunce jako božstvo.  Oseram jsou alkoholičtí kutilové, co pořád něco vyrábějí, opravují, a zdokonalují – hlavně zbraně. Jejich 5 nejoblíbenějších věcí bych shrnul následovně: alkohol, oheň, kladivo, kovadlina, a zase alkohol.  Ještě jedna oblast se nachází severněji, ale k té se dostanu až při kratším pojednání o jediném DLC k této hře: Frozen Wilds.

 

Mluvil jsem o tom, že mapa je malá. Že v porovnání s Witcherem nebo Assasins Creedem, kde jsou velice rozsáhlá uzemí na prozkoumání, mi tohle přišlo jako – no, za pár hodin mám hotovo, zív zív.

Omyl. Mapa mi přišla malá jenom proto, že jsem nevzal v potaz měřítko. Ve skutečnosti je obrovská, a přestože už jsem ve hře nahrál okolo sta hodin, ještě jsem ji stále neprošel celou.

 

Na mapě se, jak už to u takovýchto her bývá, nachází tradiční hromada míst, které se obecně nazývají „points of interest“ ať už to jsou hunting grounds, kde můžete plnit časově omezené úkoly, které jsou spojené s různými zbraněmi.  Často si musíte počínat velice důmyslně a i základní tábor lovců je někdy až frustrující výzvou. Pokud máte do dvou minut svalit klády na tři různé robotí pštrosy, musíte si připravit past, která je chytne blízko klád, správně prakem vystřelit výbušnou kouli, aby se pštrosové vyplašili, a pak se pomodlit k All- Mother, aby ty bazmeci proradný naběhli do těch pastí.

Dalšími zajímavými místy na mapě jsou tzv. Cauldrons – To jsou plně soběstačné továrny, kde se roboti vyrábí a opět musíte zapojit makovici, abyste těmi továrnami prošli. Kolikrát jsem u toho zuřil, když jsem se zasekl na nějakém místě a nevěděl, jak dál. Poraženecky jsem se chtěl podívat na net, jenže poslední dobou mi pořád zlotřile vypadává i na několik hodin, a má lenost je stále silnější než mé nasrání.  Když se dostanete na konec továrny (celkem jich je asi 6) a oštěpem, který je vylepšen o takové udělátko na konvertování robotů, přepíšete ten hlavní reaktor, můžete pak v boji, když se Vám robota podaří povalit, jej přepsat a udělat pacifistou. Samozřejmě v momentě, kdy do něj zase začnete šít, se celý efekt ruší a milý robůtek  si rozvzpomene, kdo že ho před chvíli tak necitelně jebal.

 

Kromě těchto zajímavých míst je zde několik typů předmětů, které můžete sbírat, a spousta malých zvířátek, které picnete lukem a potom si vezmete jejich kost nebo kůži pro nezbytné craftění, které je v Horizonu zastoupeno požehnaně. Můžete si craftěním vylepšit kapacitu inventáře na zbraně, další na brnění, třetí na lektvary a pasti, a dalších 15 na různé druhy munice do různých zbraní. Jo a každá z těchto věcí jde vylepšit celkem třikrát.

Systém toho vylepšení je maličko nelogický, tak si do něj trochu rýpnu – Dejme tomu, že na vylepšení toulce pro ostrostřelecký luk na úroveň dva potřebujete shardy, dřevo, prasečí kost a rybí kůži. Potud všechno dobrý. Jenže když to chcete vylepšit podruhý, najednou po Vás hra chce úplně jiný suroviny – kost z krocana a kůži z mývala. To nedává moc smysl, ne? Navíc některá zvířátka nemají kosti, jiná nemají kůže. Většina z nich dokonce nemá žádnou z těch věcí, což je opět poněkud komické.  Chápu, že chtěli tyto suroviny udělat trochu exkluzivními, abyste s Aloy neulovili 10 zvířat a vše nevylepšili na maximální úroveň po první hodině hraní, ale přecijen se nemohu ubránit pocitu, že tohle mohlo být zpracováno o maličko lépe.

Kde se však tvůrci pochlapili, je inventář, který je velice přehledně rozčleněný na sekce a u každého předmětu, který seberete je stručný popis, k čemu slouží – toto můžete použít při craftění, toto lze směnit s obchodníkem nebo prodat, a toto lze pouze prodat. Pokud nejste tedy moc hrrr, nestane se Vám, že si prodáte něco, co budete ještě potřebovat.

Samostatnou sekci v inventáři mají modifikace, což jsou předměty, které nacházíte v bednách nebo z padlých monster, a vylepšují vlastnosti Vašich zbraní. Jejich koncept i zpracování mi přišel jako naprosto super. Modifikace můžete vkládat do zbraní a brnění, a zatímco ve zbraních mohou zvyšovat udělené zranění, sílu konkrétního elementu (mráz, oheň, elektřina, korupce), rychlost natažení, výstřelu a opětovného nabití, nebo například také zvyšovat schopnost odrbání robota o součástky při zásahu.

Hru jsem si koupil jako complete edition, jejíž součástí bylo i jediné DLC – The Frozen Wilds.  Nová příběhová linka, nový kmen, nové (a asi nejlepší – přesto že ani to Vám nedává nějakou rozhodující výhodu) zbraně a brnění, noví kovoví protivníci, kteří jsou leckdy pekelně tuzí, a nové talenty.  DLC bavilo, a vydrželo mi na celý víkend, takže jej hodnotím kladně. Akorát všude byla kurevská zima, ač to bylo na území původního Yellowstonského národního parku. Příběh se týkal osvobození CYAN – což je zkratka pro Caldera of Yellowstone Analytic Network – vysoce inteligentní AI, které je schopno složitých myšlenkových operací i limitovaných emocí, a které zkonstruovali „old ones“ aby zabránili výbuchu probouzející se sopky uprostřed bývalého parku.

 

Místní primitivní kmen Banuk ji samozřejmě uctívá jako nějaký druh božstva.  CYAN byla zajata ještě více inteligentním AI jménem HEPHAESTUS (bude o něm řeč později) a to ji nutí k výrobě zlých, zlých robotů, co všechno hubí. Nejvíc se mi na celém příběhu asi líbilo nacházet zprávy a hologramy bývalých zaměstnanců. Nasrané maily šéfa security, který všechny prudí a tak mu ostatní dělají naschvály. Ožralý hudební výlev dvou zaměstnankyň ovládání přilehlé přehrady, které musí dát sbohem a šáteček svojí práci z důvodu zvýšení nebezpečí v oblasti, nebo poslední momenty starého světa, kdy všechno jde do hajzlu, ale hlavní věděc si vylejvá bolavý srdíčko do deníčku, že z hot kolegyně Anity má stejně každý ráno stojáka. Je to prostě všechno tak autentický a uvěřitelný, že Vás ta atmosféra naprosto pohltí.

A to jsme se ještě ani nedostali k závěrečné a nejdůležitější pasáži této recenze –  příběhu původního Horizonu, což je v hrách tohoto typu prvek, se kterým stojí a padá úspěch celé hry. Nechystám se jej tu vypisovat minutu po minutě, na druhou stranu, vyšlo to už před rokem, takže tu budou spoilery. Pokud se chystáte to ještě hrát, srolujte si text dolů na závěrečně hodnocení.  Pokud nemáte ps4, pokojně čtěte dál.

Jak jsem zmínil v samém úvodu článku, Vaše hlavní postava Aloy je opovrhovanou dívkou žijící na periferii zájmu i území kmene Nora. Neví, kdo byla její matka, neví, proč byla opuštěna, ani proč jsou na ní téměř všichni zlí a neodpoví jí ani na pozdrav, když jim nic neprovedla. Jediná osoba v jejím životě je další vyvrhel Rost, který je pro ni jako otec, matka, nejlepší kámoš a mentor.  Aloy má jednu jedinou šanci jak změnit svůj trudnomyslný osud: Zúčastnit se rituálu, který se jmenuje „Proving“ a který skládají všichni mladí válečníci kmene Nora. Cíl je ulovit nějaké roboty a pak přeběhnout nebezpečnou stezku v horách až do cíle. Pokud závod dokončí, už nebude vyvrhel a bude moci bydlet s ostatními z kmene.

 

Pokud jej dokonce vyhraje, může se zeptat vládnoucích členek matriarchátu na cokoliv a ty musí poskytnout odpověď. Aloy chce samozřejmě zjistit, kdo byla její matka a proč jí opustila a odsoudila k vyvržení z kmene, takže úplný úvod hry je o tom, jak trénuje na tento závod, který rozhodne tak nějak o všem.

Aloy sice závod vyhraje, ale celá osada kmene Nora je náhle napadena příslušníky Shadow Carja, což je taková zlá odnož kmene Carja, kterou ovládá mysteriózní entita jménem Metal Devil.

Nóó a nastanou hrozný jatka, žejo. Rost při obraně Aloy hrdinně zakokrhá (jak jinak), trestná odvetná výprava proti klacíkům ze Shadow Carjy dopadne taky neslavně, a tak Matriarchy udělají z Aloy Seekera – což je titul, který zajišťuje jeho držiteli volný pohyb i za hranicemi Sacred Land. Pokud nemáte tento titul a oficiální svolení, a přesto překročíte hranice, co myslíte, že by se stalo…

No jasně, jste zase smrdutej renegát a nikdo se s Váma ani nebaví.  Aloy si tedy sbalí svých pět švestek, a začíná na ohromné mapě hrát hru „kdo je kdo“

Kdo je Shadow Carja a proč nás napadli? Kdo je moje máma? Kdo je Metal Devil? Kdo byli Old ones, a proč už tu nejsou, když měli mnohem modernější technologie?  Kdo KURVA vymyslel, že schopnost „Strike from below“ (zmiňoval jsem v rozhořčení výše)  bude talent a ještě k tomu za dva boďasy? No a takhle dál.

Chvíli trvalo, než se příběh rozjel, a já jsem se za ním ani moc nehnal, dostatek zábavy poskytovalo chození krajinou, objevování blbin a decimování robotické zvířeny. Tedy úkol pro level 18 jsem dělal třeba na levelu 50, což ale vůbec neznamená, že jsem v tu chvíli vše složil na jednu ránu, protože za nový level dostanete pouze plus 10 hp a 1 talent bod, nic víc – tedy žádná značná převaha se nekonala.

Aloy se postupně dostává na místa dávných bojů a dějinných událostí, a zjišťuje, že před pár staletími žil magnát jménem Ted Faro, a ten podnikal v robotice, a dodával roboty jako strážce a sluhy.

Jenže dobrý sluha je zlý pán Tedíku, a když jsi to posral, a ve své aroganci jsi jim nenainstaloval nějaký snadno přístupný přepisovací kód, tak to sis docela nadělal do polobotek. Sledovat ty dobové hologramy a hlasové zprávy bylo dech beroucí a pro mě jednoznačně nejlepší zážitek z celé hry.

Teddy povolá zpátky svojí top vývojářku Elisabet Sobeck, která mu dala vale, protože se jí nelíbilo, kam se politika firmy ubírá, a div že ne na kolenou ji prosí, aby s tím něco udělala, protože to lehce zeslonil a jedna jednotka jeho „peacekeepers“ neodpovídá na rozkazy a tak nějak se urvala ze řetězu.

Ted se s tím moc nemazal, jeho roboti se dokážou velice rychle a efektivně replikovat, a pokud jim dojde palivo, vytvoří si nové z biomasy, tedy nenasytně požerou naprosto všechno, co je organické, včetně kyslíku, a zanechají planetu zemi docela neobyvatelnou. Pokud v nějaké bitvě navíc dostanou klepec, svědomitě se poučí z chyb a příště na ten samej špek neskočí.  Jooo, a taky umí přepisovat a konvertovat jiný stroje, takže pokud by armáda chtěla nasadit proti těmto rebelujícím robotům ty svoje, i have some bad news for ya, guyz!

Celé lidstvo se proti nim spojí v grandiózní operaci „Enduring Victory“ je to ale prd platný, což ví moc dobře i hlavní mozek celé operace – generál Herres, který tohle všechno nedělá pro to, aby lidstvo přežilo, ale aby ještě někdy nějaké bylo. Za tímto účelem vytvoří projekt Zero Dawn, který za pomocí armády doslova unese špičkové vědce ze všech možných oborů a vytvoří z nich tým Zero Dawn, který vede právě Elisabet. Dlužno dodat, že Aloy a Elisabet jsou si nápadně podobné a geneticky rovněž docela shodné, proto má Aloy do všech rozpadlých a opuštěných vojenských budov a laboratoří umožněný přístup – jelikož je podle složení genu identifikována jako dávná vědkyně.

Elisabet ví, že lidstvo je v rejži, a s opuštěním této planety to taky nevypadá zrovna růžově, a tak vytvoří superinteligentní AI jménem GAIA, která má několik subfunkcí, za které jsou zodpovědni další členové týmu – jedna funkce časem prolomí mastercode Tedíkových nezbedných všepožírajících robůtků, další dekontaminuje atmosféru a oceány, další provede obnovu fauny a floŕy a časem se díky speciálním „cradles“ – což jsou takové bunkry, kde se budou z klonů rodit noví lidé a hologramy je budou vychovávat, dostanou znovu na planetu i lidé.

Ke třem těmto subfunkcím bych se rád vyjádřil obšírněji, protože ten příběh potom začne dávat dost smysl – APOLLO je subfunkce, co v sobě shromažďuje naprosto všechno vědění lidstva, které postupně bude pumpovat do „nových lidí“  HEPHAESTUS je modul zodpovědný za tvorbu robotů nové generace, kteří budou s lidmi vycházet v souladu, a nebudou jim žrát biomasu jako ta zlobivá banda Tedových rusty scrappy crappy heads.

A jako poslední je tady HADES. HADES je model, který má zajistit to, aby se to zase celý neposralo. Tedy, pokud GAIA něco zesloní, pokud se něco nepovede, pokud zase roboti budou šikanovat lidstvo, nebo se rapidně zvýší poptávka po pizze s ananasem, hajzlech pro třetí pohlaví nebo selfie sticks, HADES udělá globální wipe, opět všechno vrátí do stavu nula, a začne se zase s čistým štítem od začátku.

Zhruba v půlce hry potkáváte enigmatickou postavu jménem Sylens (foneticky znamenající „ticho“ v angličtině) který studoval old ones a jejich tajemství, má také Focus, a pomáhá Aloy na její misi.

Sylens je super.  Je to takový suchý, tajnosnubný týpek, který se vůbec ani nesnaží zastírat, že Aloy je pro něj pouze nástroj k poznání staré civilizace a k dosažení jeho cíle. A jaký že má cíl? To Vám samozřejmě neřekne.

Jeden příklad za všechny – Procházíte se ruinami USS joint military HQ, kde posloucháte poslední konverzace vojáčků, co tam zakokrhali. Je to dost emotivní a Aloy je z toho naměkko.

„Sylens? Did you hear that?“

„Yes, so what. People die all the time. Now go and find something useful“  Týpek gives no shit a to je na něm super!

 

Ale pořád Vám to nějak nedává úplně smysl. Proč se lidi chovají jako neandrtálci, když jim měl APOLLO udělat nalejvárnu? Proč nás roboti sami napadají a za posledních 10 let se vytvářejí nové, agresivnější a po zuby ozbrojené typy? To jsi posral, HEPHESTE, vole!  A proč se mě HADES, který je ve skutečnosti tím Metal Devilem, co vede okultní sektu Shadow Carja snaží kurva zabít?

Nooo, a pak to konečně začlo dávat smysl. Elisabet se totiž nakonec obětovala, aby nezbední Faro robůtci neobjevili jejich netěsnící úkryt s GAIOU a šla ho utěsnit růčo.

Ted Faro, který se z toho, že tak nějak vyhladil lidstvo už docela pomátl, a řekl že knowledge is disease, že noví lidé, co přijdou po nich, by tuhle nákazu dostat neměli, a s fatalistickou větou Sometimes… to protect innocents, innocents have to die všem ostatním vývojářům upustil kyslík v jejich bunkru. A ještě předtím totálně vymazal celý APOLLO modul. Veškeré vědění lidstva v kopru. Dík Tede, ty fakt válíš, brácho!

Tak teď už víme, proč jsou lidi blbí jak necky v létě a taky proč neškytají po výdobytkách moderní techniky, a stačí jím žít ve srubech a oblékat se do kožešin. Nojo, ale co ten zbytek?

Dozvídáte se, že nějakých 10 let zpátky nějaký paprsek bůhví odkud tak trochu vykolejil GAIU, která zatím zvládala svojí náročnou fušku na jedničku, a ty její ostatní funkce se staly autonomními a nezávislými. I tu viděl HEPHESTUS, jak lidi se ošklivě chovají k jeho robotickým dětem, jak je loví a jsou na ně zlí, a tak je postupně začal vybavovat zbraněmi a agresivitou, a vyrobil nové řady mnohem větších a silnějších robotů, se kterejma nejni žádnej špás.

No a nakonec HADES. To je taková černá ovce rodiny, chudák.  Když GAIA zjistila, že HADES na její pokyny ukazuje virtuální vztyčený prostředníček, a chystá se udělat to, k čemu byl vytvořen – vše zahubit a resetovat – rozhodla se sama teatrálně zničit a pohřbít v sobě i HADESE, jenže ten filuta ještě předtím prchl a skončil někde v Carja poušti.

Tak a co teď, žejo. Jste nesmírně mocná umělá inteligence, ale nikdo Vás nezná, a nikdo nebere vážně. Jenže Sylens měl Fokus, a začal s HADESEM komunikovat, a nakonec zařídil i rendez-vous mezi high priestem nějakého primitivního Carja náboženství (to jsou ti uctívači slunce v rudých hábitech) načež ta hromada šrotu se přičinlivě nabiflovala jejich svatý texty, a priest se posadil na prdel, a odpřisáhl mu věrnost až za hrob. Ve skutečnosti to vypadalo nějak takto:

SYLENS: Ah, Lucent Bahavas. Behold–as I promised you.

BAHAVAS: What… manner of great machine is this? I’ve never seen such a thing…

(noises as HADES powers up)

BAHAVAS: Stay–stay your ground, Carja-in-Shadow!

HADES: Incorrect. Bow before the Buried Shadow.

BAHAVAS: The Buried Shadow? I–I don’t understand–

HADES: Did Araman understand the Glinthawk that perched upon the Alight?

BAHAVAS: It speaks scripture–!

HADES: Araman followed the shadow cast from the Spire.

BAHAVAS: To the mesa where holy Meridian was founded!

HADES: You will follow the shadow once more.

Takže si zahrál na nějakého jejich mesiáše z vymyšleného proroctví, a oni se rozhodli mu oddaně sloužit. Náboženství prostě dycky všecko akorát zkurví. Sylens věděl, že Hades je bídák, ale dokud s ním mohl trejdovat informace za služby, přišlo mu to jako dobrej deal. Jenže když sehnal spoustu Focusů, a nastavil celou síť pro HADESE a jeho devótní pohanské patolízaly, stal se tak nějak…nepotřebným a HADES ho chtěl zahubit, protože věděl příliš mnoho! (klasika) No a proto uprchl a pomáhal Aloy, aby odčinil svůj díl viny a zastavil ten zlomocný kus šrotu, co chtěl anihilovat vše živé

Mimochodem, ono to z toho není úplně patrné, ale HADES chtěl znovu reaktivovat pohřbené roboty mistra Teddybeara Fara, aby provedli čistku tak nějak ještě jednou, když jim to minule tak šlo.

A jak do toho zapadá Aloy? GAIA ještě předtím, než spáchala robo-harakiri vytvořila zárodek života z genetické informace hlavní vědkyně Elisabet, a All – Mother, ke které se tam všichni z kmene Nora modlí, není nic jiného, než jedna z několika kolébek, kde se tyto embrya rodí.

Takže Aloy není úplně tak plnokrevnej člověk, ale to nic nemění na tom, že je hot a jako hlavní postavu si jí myslím oblíbíte. A jak to dopadne? To zjistíte, když si to zahrajete, zas všechno Vám napsat nechci.

 

Shrnutí a závěrečné hodnocení:

Grafika, hratelnost, a obzvlášť soundtrack by měli dostat 12 bodů z deseti možných. Skill „Leap from below“ by naopak neměl dostat žádný bod, protože se mi jeví jako naprosto zbytečná investice.

Co naopak zbytečnou investicí není, je zakoupení téhle hry. Nechci říkat, jestli mě to bavilo víc nebo míň než podobné hry v tomto žánru, protože to ani nejde objektivně posoudit, byl to pro mě nový zážitek, post-apokalyptický svět, který je ale i tak krásný, rozmanitý, postavy jsou zajímavé, jejich minulost pestrá, a jejich uvažování racionální. Originální způsob boje a po pomalém rozjezdu i poutavá hlavní příběhová linie.

Za mě dobrý. Zahrajte si to, fakt! Ne každej den se Vám podaří impersonifikovat hot rusovlasou kočenu!