Už pár týdnů mám nového spolubydlícího (UUUU Papin není takový zatrpklý solitér! WHAT A CHANGE! :D) Je to Pavel. Podle mě je to ten nejvíc nejlepší spolubydlící na světě (žádného jiného než nejlepšího bych ani nebral) miluje vodní dýmku, archivní rum, počítačové hry, dobré pivo, gramofonové desky, a českou a zahraniční poezii. Pravděpodobně neexistuje lepší spolubydlící, než je Pavel. Takhle si ti sousedí nikdy nepřestanou myslet, že jsem na ogárky a nepřestanou to cpát mojí babi, se kterou jsou v kontaktu, but oh look this is my cup of care…ooooh its empty!
Pavel má jeden jediný nešvar – zapomíná otevírat dveře do koupelny, protože když to neuděláte, a necháte je zavřené, začne vám plesnivět strop. Ne, vám vlastně ne. Mně začne.
Když jsem viděl poprvé dveře zavřené, jemně jsem na to Pavla upozornil, a vysvětlil mu, proč je potřeba to dělat. Jenže čas od času jsem stále nacházel dveře zavřené, sehrál jsem tedy malé divadelní představení, kde jsem si střihl hned dvojroli – Pavla i sebe. Došlo mu to už před koncem prvního dějství, bylo to pravděpodobně příliš odhalující.
Nicméně Pavel se poučil a dveře zůstávaly otevřené. A to až do včerejška, kdy jsem je ráno našel opět zavřené, tak jsem přemýšlel, co by na něj mohlo zabrat, a napadla mě skvělá léčba šokem.
Z Londýna jsem si přivezl malou figurku Darth Vadera, kterého jsem ukázal Pavlovi, a která skvěle posloužila jako ideový protivník v převleku
Pavel přišel domů, chystáme se hrát Overwatch a pokuřujeme vodnici. Víš Pavle… (dramatická pomlka, ty jsou kurva důležitý v takovémto typu rozhovoru) potřebuju s tebou něco probrat, je to taková nepříjemná věc. (Musíte mluvit pomalu a zřetelně, jakoby konverzačním tónem, ale s velice patrným podtónem zklamání)
Pavel vykulí oči, zpozorní, a vyzve mě, abych pokračoval. Je vidět, jak je na jehlách.
Vis, někdy se stane, že si myslíš, že někoho znáš… uděláš si na něj svůj názor, na základě svého vlastního úsudku, a bereš toho člověka takového, jaký se jeví. (dramatická pomlka, pátravý výraz)
A pak přijde někdo třetí. Řekne ti nějakou informaci, která se na první pohled může zdát neuvěřitelná. Ty ji zavrhneš jako nesmysl, ale potom o tom začneš přemýšlet… začneš přemýšlet, proč někdo třetí se snaží mezi vás dva vrazit klín, polarizovat vás, rozdělit… co tím ten člověk získá?
Začneš přemýšlet, jestli skutečně znáš toho člověka, který je dokonce pod tvojí střechou?
Následně ti dojde, že jediná možnost, která ti zbývá je konfrontovat toho dotyčného s nově nabytou informací závažného charakteru, a doufat, že ti řekne pravdu. (dramatická pomlka)
Anebo doufat, že poznáš, když lže. (zúžení oči, přímý pohled)
chudák Pavel stále neví, jakou podlou hru to jeho sadistický landlord s ním hraje: D
Víš Pavle… (dramatická pomlka, beru do ruky telefon – Pavlův výraz je k nezaplacení)
Dnes ráno….
Dnes ráno za mnou přišel Lord Vader s tím, že se nemůže dostat do koupelny, protože dveře jsou zavřené a on je maličký, nedosáhne na kliku! Řekl jsem mu, ať použije vesmírnou sílu, ale on řekl, že ty dveře jsi zavřel ty! Co mi k tomu povíš?
Další den byly dveře zaklíněny mými botami, aby se IN NO FUCKING WAY nemohly zavřít.
Moje výchovné metody evidentně zabírají, škoda že nemám žádný vztah k dětem.