Tohle je asi jedna z mých nejoblíbenějších básní vůbec. Protože si myslím, že se mi povedlo zde vystihnout podstatu básníka, kterým se stává v momentě kdy potká múzu, která mu dodá inspiraci, a bez ní není a ani nemůže být básníkem  – pouze člověkem, a to je vždycky ústup z pozic.… Číst dále

Druhá nejpovedenější zhudebněná věc, kterou pro mně někdo vytvořil.  Slečna, pro kterou to bylo napsáno, byla vskutku princezna z paláce v tom nejlepším slova smyslu.… Číst dále

Typická podzimní melancholie, s pár zajímavými metaforami a trochou té sebelítosti jako bonus. Nemluvně uvnitř již dávno má vrásky, a šrámy, co čas nezahojí.… Číst dále

He, ty příměry jsou dobře mimo, co? Ale já to prostě tenkrát asi tak cítil. To je to, co pořád říkám – poezie je věcí okamžiku.… Číst dále

U této básně na sebe něco prozradím. Při její tvorbě jsem se tak emocionálně rozložil, že mě tahle kravina samotného dojala – sám to doteď moc nechápu.… Číst dále