Rubrika: Poezie

Ty

Snaha o podrobnou deskripci mojí předposlední múzy, pár let zpátky. Nejzajímavější na tom asi bude, kromě samotné předlohy, způsob veršování v této básni.… Číst dále

Tvoje kouzlo

Každá žena má svoje kouzlo. Pro někoho určitě. Najít takovou ženu pro mně vždycky bylo velice obtížné, ale správně popsat její kouzlo, nalézt ta slova, kterými bych to vyjádřil – tak to je téměř nemožné.… Číst dále

Chvilky s Tebou

Snažil jsem se popsat velice vzácné chvilky s velice vzácným člověkem. Nevím, jak moc se mi to povedlo, ale jsem rád, že jsem zdůraznil, jak je čas, který někomu věnujete, a on ho věnuje Vám, vlastně důležitý, a že není nic většího, co jeden druhému vlastně můžete dát.… Číst dále

Bratislavské ženy

Mám rád Bratislavu, protože tam mám několik přátel a je tam spousta krásných žen. Když přijedu do Bratislavy, tak první věc, co zde uvidím, je hnusné vlakové / autobusové (hnusné jsou obě) nádraží, ale pak už jen spousta krásných žen.… Číst dále

Děkuji!

Nikdy dřív jsem nepsal tyhle věci. Volný verš mi přišel složitý, cokoliv v něm stvořené mi nedávalo smysl. Než jsem poznal svoji čtvrtou básnickou inspiraci, nádhernou maličkou brunetku s mandlovýma očima.… Číst dále

Ptáček, jenž umíral ve Tvých očích

Ano, vzpomínám si. Tohle byl hrozně silný okamžik. Tolik smutku v tak krásných očích, to prostě nemohlo skončit jinak, než básní…


 

Ptáček, jenž umíral ve Tvých očích

 

Procházím se Prahou

A snažím se utéct noci

Než mě dravě obejme

Jako křídlo Valkýry

Z opery Richarda Wagnera

Než mě srazí na zem

Jako hříbě zuřivé bolestí

Jelikož jsem opilý Tvojí krásou

A všemi okamžiky jediného večera

Které se spojily do jediného světla

To mi nyní svítí na cestu

Kdybych přeci jen upadl

Zase vstanu a půjdu dál

Protože taková je podstata padání

 

Víš, nikdy jsem tomu nevěřil

Aby dva lidé, předurčeni k rolím

  Divadelních postav Čechovova Racka

Dokázali víc než zůstat vzpomínkou

Dokázali víc, než odejít, a už se nevrátit

Dokázali víc, než spálit mosty, zničit cesty

Rozstříhat a vhodit do plamenů

Všechny ty krásné věci co spojují

Než se probudí láska a začne rozdělovat

Dokázali víc, než si vrazit třísky pod kůži

A jeden druhému poslat pozvánku

Na degustaci kyselých hroznů

Ty jsi ale dokázala víc

Dokázala jsi mi otevřít oči

 

Jak těžké je říci něco, co ten druhý

Už stejně dávno ví?Číst dále

Večer, jako ten dnešní

Z polovice fiktivní, z polovice až příliš skutečné. Ten večer se již skutečně neopakoval. Svým způsobem byl krásný.


Večer, jako ten dnešní

 

Miluji večery, jako je ten dnešní

Večer, kdy jsem odevzdal všechno

A přesto se cítím bohatší

Nepřišel jsem o to

Protože mi to bude vráceno

na konci školního roku

 

Miluji večery podobné tomuto současnému

 V kostlivých rukách svírá rozpadající se pergamen s rozsudkem

Nad přátelstvím, jež ani nestihlo vzniknout

Jelikož bylo udušeno v yperitu citového vzplanutí

Které se přikradlo jako zloděj za bílého dne

V masce klauna, na kterého už děti zapomněli

 

Večery, ve kterých jsem se hájil stejně neobratně

 jako polní maršál Wilhelm Keitel

Tedy pouze jsem plnil rozkazy

Srdce totiž dokáže být někdy

až příliš krutým komandantem

 

Večery, jako je ten co právě prožívám

Stojí mi za zády jako cizinec

Slyším cvaknout jeho bubínkový revolver

Cítím vůni jeho zapáleného doutníku

Vnímám jeho těžko skrývaný východní přízvuk

 

Říká mi: Napiš o mně báseň

Nebo Tě zastřelím

 

Miluji večery, jako je ten dnešní

Přestože jsem vás celou dobu účelově mátl

Zlomyslným použitím plurálu

Večer jako dnešní se nikdy dříve nestal

A nikdy více v budoucnu se nebude opakovat

 

 Číst dále

Dvě husy a odečet měřáků – díl druhý

Vše, co je úspěšné, se zákonitě musí dočkat pokračování. Nejdřív jsem myslel, že sequel bude nudný a že to ani nebudu moci publikovat, ale nakonec se snacha vytáhla a předvedla úžasné divadlo, které jsem nemohl nezvěčnit v textu


 

Dvě husy a odečet měřáků, díl druhý

 

Už jsou zase tady, je to jako vloni

Lačně klepou na dveře a derou se dál

Stalinova dcérečka a snacha s figurou sloní

Jak rád bych je vidlemi zas od prahu hnal

 

Frfňající hlas, oči jako baset

V rukách desky s infem, kdo jde dnes na popravu

Pravá ruka Pajera, co si na mě v mládí zased

Když jsme lidem pouštěli kondomy s vodou na hlavu

 

Ta druhá v sumo kláních slavila by prvenství

Přes zamlžené brejličky pedantsky na mě čumí

Až lítost ve mně vzbuzuje tato parodie na ženství

A její sulcovitá tvář, jež vypadá jako z gumy

 

Na měřáky se vrhnou jako na úrodu kobylky

Propiska po papírech jim bleskurychle jezdí

Kuchyň pokoj obývák to vše zvládnou do chvilky

A ještě se stihnou pochválit, jaké to jsou hvězdy

 

Jenže jako vloni, ložnice je pravou výzvou

Kolik respektu a strachu mají před tímto sokem podlým!Číst dále

Žena harpyje

Výjimečně není napsáno v době, kdy bych s tímto mohl mít vlastní zkušenost. Jeden blízký kamarád zažíval trable s děvčátkem, které ho tahalo za fusekli, ač si myslel, že to bude VSL.… Číst dále

Theme: Overlay by Kaira Extra Text
Cape Town, South Africa