Zdravím všechny fanoušky sličné archeoložky a mých rozvláčných herních recenzí,

Jelikož za pár dnů vychází napjatě očekávaná hra „Shadow of the Tomb Raider“ která bude klimaxem poslední nové trilogie s Larou Croft v hlavní roli, opět jsem se vrátil k předchozímu dílu a chtěl bych o něm napsat pár milých řádků.

Ačkoliv trpím značnou skepsí k druhým dílům čehokoliv, a (často neprávem) mám tendence je šmahem ocejchovat jako mizerný pokus peněz chtivých  potenátů ještě naposledy podojit kravičku, co už všechno mléko dala, Rise of the Tomb Raider jsem miloval.  Do dnešního dne je to jediná hra, kterou jsem dohrál na počítači na základní a nejtěžší obtížnost a poté ještě jednou i na PS4.  Nyní jsem ji dohrál počtvrté, tentokrát na obtížnost Seasoned Raider – tedy něco jako hard.

Stručně k mojí historii s Larou: V podstatě mě to dost míjelo! Hrál jsem jako malý demo Tomb Raidera trojky, střílel opice a padal do jámy, ale v podstatě celou tu hexalogii (mělo to šest dílů, že?) jsem nějak propásl. Mám pocit, že v posledním díle nechali Laru zabít, jenže pak přišlo studio Square Enix, koupilo práva a rozhodlo se, že pokud nějaká série byla úspěšná, co takhle vytvořit k ní trojdílný prequel, po vzoru mladého Toma a Jerryho, Herkula, nebo Indiana Jonese.  Naštěstí to alespoň nepojmenovali „Mladá Lara“ ale prostě jen Tomb Raider.

První díl sleduje příběh Lary, která je ještě rozverná, nevinná teenagerka a jede na expedici s partou kámošů, jenže kvůli bouřce ztroskotají na ostrově Yamatai. Co následuje pak, je epická shitshow. Lara zjišťuje, že ostrov ovládá zmagořená sekta, uctívající ducha mrtvé císařovny, která ostrov zlomyslně proklela a dokud nedostane vhodnou a vyhovující oběť (tuto roli si samozřejmě zcela náhodně nalosuje Lařina super hot kamarádka) nikdo se zpátky nedostane.

Ten první díl je… docela depresivní psycho!  Kámoši Vám umírají jak na běžícím pásu, jeden z party je navíc prožluklý zrádce, vaše sexy half-asian best friend padne do tenat pomatených sektářů, a zatímco Lara s ní chtěla zkusit erotické hrátky, sekta ji chce zkusit upálit, aby zjistila, jestli ona je ten chosen one co zruší kletbu.

Lara nakonec pochopí, že pokud chtějí vůbec pomýšlet na útěk z ostrova, musí nejdřív zlomit kletbu, a ta se nejlépe láme tak, že spálíte mrtvolu té zlé císařovny, která mezitím nelenila a oživila svojí terakotovou armádu nařáchlejch válečníků. Lara nakonec vyhrává, zachrání kámošku i zbytek posádky, zapálí zlovolnou zombici a šéfika sekty Mathiase efektně shodí ze srázu krátce poté, co jej nejdřív napumpuje olovem ze dvou pistolí, které jsou takový její pozdější trademark.

Nicméně je to takové Pyrrhovo vítězství. Lara je otřesena tím, co viděla, tím kolik lidí ji chtělo zabít, a kolik jich byla nucena zabít ona, tím o kolik přátel přišla, a hlavně tím, že její kámoška, poté co byla unesena a málem upálena a podřezána, se s Larou odcizí, staví se rezolutně píčou ke zdi a žádné lesbické orgie dvou mladých děvčátek se nekonají. Zatracená práce.

Bavilo mě to? Jo, určitě. Skvělý soundtrack, dabování postav, příběh i grafika. Prostředí bylo místy jednotvárné, přestože se autoři snažili na skromnou plochu jednoho ostrova napasovat sníh, poušť i džungli. Protivníci byli poměrně chytří a bylo jich hodně. Tohle byla skutečně jatka okultních otrapů. Hra naprosto upozadila hrobky, což jí bylo mnohými hlasy kritiků důrazně vyčítáno. Hrobky tam sice nějaké byly, ale byly většinou jednoduché, mdlé, a odměna za jejich vyřešení směšná. Což vyloženě není něco, u čeho bych já ronil slzy, nakolik nejsem nijak zdatný řešitel logických puzzlů, které se v těchto hrobkách nacházejí.

Co jsem přivítal, byl inteligentní talentový systém a prvek craftingu, kdy jste si vylepšovali zbraně a vybavení z věcí, co jste nalezli na ostrově, v kapsách mrtvých nepřátel a kůží místní zvířeny, kterou jste ulovili.

Líbila se mi rovněž autentičnost. Autorům se skvěle povedl vystihnout ten moment, kdy si bezstarostná teenka Lara začne uvědomovat, že shit is real, unnatural powers are real, dad was right, a tohle je syrový boj o přežití. Prvních dvacet minut jenom heká, kňourá, leká se, a mezi „oh fuck“ a oh shit“ občas napasuje „I am gonna die here!“  Atmosféra je jednoznačně skvělá.

No, ale (já vím, je to k nevíře!) tohle není recenze na první díl trilogie, ale na ten druhý, o kterém jsem zatím neřekl zhola nic a znechucený čtenář mě nyní spravedlivě proklíná jako nejapného grafomana, jenž zbaběle prchl od tématu, na který nejdřív důvěřivce nalákal. Chci říct, že jsem potřeboval vysvětlit souvislosti a uvést čtenáře do děje, protože hra, o které je tato recenze přímo navazuje na minulé události z ostrova Yamatai. Pokud si to někdo dosud nezahrál a chtěl by, stop right there, protože se budu hodně detailně věnovat příběhu, který mě pokud ne přímo nadchl tak minimálně velmi zaujal, budu ho rozebírat dopodrobna, a nechtěl bych nikoho ochudit o překvapení či dějové zvraty.

Oproti prvnímu dílu se dočkal výrazných změn systém craftingu, tři talentové stromy i systém hrobek. Crafting funguje stále principem „něco najdi, něco ukradni, někoho ober, a něco z toho vytvoř“ ale je to prvek, který hodnotím kladně. Víc si užijete pobíhání v té krajině, když víte, že na tohle konkrétní vylepšení luku potřebujete ještě pět kůží a dvě pružinky. Ačkoliv vylepšení bývají nezřídka drahá, velké pozitivum je, že jsou zpravidla pro všechny typy zbraní z té konkrétní kategorie. Tedy když vylepšíte zásobník pro AK-47 a časem najdete podobnou zbraň, bude již zásobník mít vylepšený.

Talentové stromy jsou tři, a nikdy jsem neměl pocit, že je hra ke mně nespravedlivá a dává mi jich málo, zvláště když jsem plnil všechny nepovinné aktivity. Body můžete umisťovat pouze tehdy, když naleznete ohniště. Totéž platí pro již zmiňovaná vylepšení nebo oblečení nového ohozu – ano správně, za vedlejší úkoly můžete dostat novou tuniku, která umožní sběr více surovin z jednoho zdroje, nebo vylepší nějakou již dosaženou vlastnost či schopnost zbraně. Talentové větve jsou Brawler, Hunter a Survivor a myslím, že každý název dostatečně výmluvně nastiňuje, o čem že tak asi bude. Stromy mají jeden základní a dva vyšší tiery, a vyšší se vždy odemknou po investování dostatečného množství bodů do těch předešlých.

Hrobky. Jsou konečně k něčemu. Ačkoliv jsou opuštěné a nejsou v nich nepřátelé, to je nedělá snazšími. Vyřešil jsem tak třetinu sám a někdy mi to trvalo klidně i hodinu. A někdy jindy jsem to po hodině vzdal a podíval se na youtube. Jako není to prdel, a já jsem na tohle dost jalovej, ale je to udělaný chytře, málokdy je tam nějaká blbost a dostanete odměnu v podobě rozšíření stávající schopnosti – například rychlejší šplhání po skalách, větší výdrž po aplikování lékárničky, či zvýraznění pastí.

Nepřátelé jsou inteligentní a koordinovaní, pokud jde o lidské protivníky, nepředvídatelní a úskoční pokud jde o ty zvířecí. Když jsem bojoval s medvědem či pumou, říkal jsem si, že takhle nějak bych si představoval, že ten souboj bude i ve skutečnosti. Akorát tedy bude mnohem kratší a v můj neprospěch, jistě, ale alespoň kousek realističnosti jsem v tom viděl. Lidští protivníci jsou sice více statičtí, nicméně to také nejsou žádní hlupáci. Vzájemně spolupracují, reagují na vzniklé situace, a pokud chcete kempit, zasypou Vás granáty. Do taktické helmy nelze dát headshot první ranou, to si také zapamatujte, bude se to hodit.

Soundtrack bych dokázal porovnat s předchozím dílem, ale co uznalo velké změny k lepšímu je prostředí a atmosféra hry, kterou rozeberu více v mém zdlouhavém komentovaném popisu děje.

Tedy jdeme na to. Následující část si přečtou dvě skupiny lidí: Ti co to dohráli a ti co to nikdy hrát nebudou, přesto je zajímá, o čem to teda vlastně bylo. A to vám milerád povyprávím:

Hned v úvodu si zahrajete za Laru na vrcholku sibiřských hor, což je takový tutoriál a seznamovačka s ovládáním. Vyzkoušíte si, jak se běhá, skáče, nebo šplhá po skalách. Společnost při tom Laře dělá jeden z přeživších parťáků z jedničky – vypasený dobrák Jonah (friendzone level: infinite) Jonah prošel zvláštní transformací, kterou bych nejlépe popsal výrazem „Michael Jackson naruby“ aneb z bílého černej. Nezdá se, že by to však na Laru nějak zapůsobilo, ten nešťastník je beznadějně zahrabán v kategorii KAMARÁD.

Po vyzkoušení pár prostocviků a šplhání s Jonahem na laně zjistíte, jaké to je utíkat před sněhovou bouří. Lara se skutálí ze svahu a plácne sebou do sněhu, čímž končí tutoriál a hra se pomocí pohledné animace přesouvá dva týdny zpátky do Londýna, a konečně se začíná rozplétat, co se s tou naší Larou dělo.

Lara po návratu z ostrova navštěvuje psychologa, a poprvé se velice vážně zajímá o výzkum svého mrtvého otce, zvláště jeho snahu o nalezení artefaktu jménem Divine Source, který by měl údajně zajišťovat nesmrtelnost. Po své zkušenosti z ostrova Yamatai je najednou ochotna věřit tomu, že nadpřirozeno existuje, a její otec měl pravdu. Při prohlídce jeho poznámek vidíme fotky biblických motivů, výstřižků z novinových článků o ostrově Yamatai, nebo fotku Lary a Sam (to byla ta hot kámoška) při promocích. Člověku, který nehrál původní díl, to nic neřekne, ale pro hráče jedničky je to moment, kdy si řeknete: „Wooow, oni to mají takhle hezky pospojované, no bájo!“ Fotřík také prozřetelně upozorňuje na organizaci jménem Trinity, což je prastarý kult fanatických pánbíčkářů, co se zaklínají Ježuchem, že prý všechno dělají jeho jménem a všichni ostatní jsou bezbožní heretici. Klasika! Trinity samozřejmě tatíkovi zle dýchá na krk. Dvojitá klasika!

Poslední držitel Divine Source byl jakýsi Prorok z Konstantinopole, kterého Trinity nelítostně pronásledovala a zabila, (protože jen MY jsme ti správní Kristus melody boys!) načež mu jeho fanoušci postavili hrobku na území dnešního Damašku v Sýrii, a přesně tam se Lara chystá vydat.  To se jí vehementně snaží rozmluvit Ana, partnerka jejího zesnulého fogyho, která nechce, aby se Lara vydala tou stejnou cestou jako její papá – nejdříve hanoben na titulce bulváru, aby si následně kvérem prostřelil kedlubnu.  Jenže Lara je zatvrzelá, paličatá a vzpurná roba, která dobrých rad nedbá a vydává se na vlastní pěst do Sýrie.

Zde nachází stopy velké bitvy, několik dokumentů, artefaktů, nástěnných maleb a konečně i hrobku samotného Proroka, jenže zjišťuje, že je prázdná. Ty dokumenty jsou zajímavý prvek, jelikož dokreslují celý příběh, a díky nim se například dozvídáme, že Papež se zlobí na řadového křižáka, protože Prorok údajně přežil, přestože křižák tvrdil, že toho heretika potřel.  Křižák se zaklíná, že Proroka na vlastní oči proklál oštěpem, a že jeho fanboys akorát nastrojili falešného náhradníka a vydávají jej za Proroka.

Trinity je Laře v patách a navíc celý chrám i s hrobkou napěchuje trhavinou, jenže ouha, Lara při face to face konfrontaci se samolibým šéfem operace Konstantinem štípne detonátor, skočí do prázdné hrobky a celé to místo raději odpálí sama.

Následuje zběsilý úprk z hrobky, zatímco Trinity hired goons kvílí a umírají pod běsnící povodní a balvany hroutícího se chrámu. Lara těsně uprchne, aby si ještě na poslední chvíli všimla zvláštního znamení na podlaze chrámu… hmm… kdepak jsem to jen viděla? No jasně, v otcově knížce!  Tohle je takové Indiana Jones cameo, ale tak proč ne.

Děj se opět přesunuje do Anglie, tentokrát do města Surrey, kde se nachází Croft Manor: Honosné prastaré sídlo rodiny Croftů. Lara zjišťuje, že Prorok opustil útočiště v Sýrii, nějak nafejkoval svojí smrt, a dále pronásledován řádem Trinity prchl na sever do Sibiře, kde založil město Kitesh, které se údajně propadlo do ledu při nájezdu mongolských hord.

Do příběhu vstupuje Jonah, kterému se nelíbí, jakým směrem se Lara chce vydat, a podobně jako Ana její cestu označuje za bláznovství. Lara mu vmete do jeho buclaté tváře, že jako účastník spooky duchařské expedice na ostrov Yamatai (první díl) by měl vědět, že „there is more out there“ a že je to jediné, co jí zbylo. Jonah je nasranej, a říká jí: „Ne, to teda není!“ Což je srdnatá snaha vystoupit z friendzóny, aleee ne.  Jonah udělá ragequit, který se stává skvělou příležitostí pro random Trinity štrajchpudlíka, co se mezitím vloupal do Croft Manor a chystá se uloupit knihu a picnout Laru. Jenže Jonah se vrátí, a Laru samozřejmě zachrání, nicméně muklík prchne oknem i s tatíkovou knížkou. Lara a Jonah si uvědomují, že právě přivedli Trinity na horkou stopu a ANO TADY teprve skutečně začíná příběh Rise of the Tomb Raider, po více než třech stránkách jsem se dostal na začátek!

Probudíte se z Flashbacku jako velice potlučená, unavená a zmrzlá Lara a Váš první úkol je… přežít. Natrhat větvičky, založit oheň, a vybudovat přístřešek, ve kterém přečkáte noc.  Lara skučí, heká a třese se zimou, a celé je to naprosto autentické. I když tuhle pasáž hrajete v létě, prostě cítíte tu zimu z toho monitoru, houstnoucí tma a vytí vlků taky na náladě dvakrát nepřidá.

Kromě základních surovin nalézáte zbytky tábořiště a dokumenty popisující mongolské tažení. V noci si to přifrčí Trinity a začne samopaly vesele kydlit místní obyvatele, kteří se snaží statečně bránit pomocí luků a nášlapných pastí. Trochu mi to připomíná situaci polské armády na začátku druhé světové války, kdy na obzoru uzřela motorizované brigády Wehrmachtu: Pánové, nabrusme šavličky, osedlejme oře, a vyžeňme ty zpupné dobyva… no, tak přesně takhle to dopadá i tady. Místní vesničani dostávají držkovou a spousta jich padne do zajetí. Konstantin je netrpělivý panáček a snaží se z nich vydojit tajemství Divine Source, jenže odbojní plebové raději zaklepou papučema, než by kápli božskou.

Děj se přesouvá do pro mě nejikoničtějšího místa celé hry. Starého sovětského gulagu. Tvůrcům se brilantně podařilo vystihnout neutěšeného ducha tohoto truchlivého místa. Najdete zde rezivějící vlakové soupravy na odstavených kolejích, nevlídné betonové budovy v začínajícím stádiu rozpadu, propagandistické plakáty a plakety, zmrzlé trestance v potrhaném oblečení, nicméně prostředí totální chudoby, zaostalosti a rozkladu komicky doplňuje velká bronzová socha Vláďy Lenina, vřele kynoucí imaginárním dychtivým posluchačům jeho geniálních projevů.

Lara chodí mezi sutinami a z bronzových propagandistických plaket poslušně předčítá: „Lenin lived, Lenin lives, Lenin will live forever.“  Zde také potkáváte Sofii, místní vůdkyni sibiřských sedláků, která Vás nemá příliš v lásce, avšak nepřítel mého nepřítele je můj přítel, a tak trochu zaprudí, ale ve výsledku Vás nechá na pokoji. Starý sovětský gulag je první skutečně velká mapa, kde Vám místní domobrana dává i několik vedlejších úkolů, protože potřebujete získat jejich důvěru i vybavení, které za splnění vedlejších misí nabízejí. Ano, přesně tak: Plnění nepovinných misí má smysl, jelikož za ně dostanete hodnotné odměny – například paklíč na otevírání truhel s dalším vybavením.

Dalším zajímavým prvkem hry je Trinity vekslák, který se chystá zběhnout a za tímto účelem ukořistil unikátní vybavení nebo zbraně, které se chystá prodat za tvrdou měnu – ideálně byzantské mince, které nacházíte všude možně po cestě v průběhu celé hry (Prorok asi hrál oblíbenou hru oslíčku otřes se)

Lara se záhy dostává do solidního průseru, aneb když za ostnatým drátem opuštěného Gulagu šmírujete záporáka Kosťu, kterak horlivě slibuje šéfovi Trinity, že ve svém úkolu vyfouknout nadpozemský artefakt určitě uspěje, protože byl k tomu bohem předurčen, stává se, že jeho pohůnci Vás objeví a promptně obtisknou pažbu kalachu na Lařinu líbeznou tvářičku. Následuje jeden z nejsilnějších momentů ve hře. Lara je přivázána na židli, a vedle ní je zrovna tak usazená i Ana, která se vyděšeně rozhlíží kolem a nechápe, co se děje, jak se zde octla, kdo ji unesl, a co dotyční chtějí.  Kýženou motivaci pro poskytnutí správných odpovědí se rozhodne poskytnout i Konstantin, který začne Anu škrtit řetízkem.

Lara při pohledu na brunátnou Anu hystericky fňuká, ale nemůže říct, kde je Divine Source, když to sama neví. Toho si všimne i Ana, která velitelsky poručí Konstantinovi, aby přestal, že ona stejně nic neví. A je to tady, dámy a pánové, a ano, vyspoiluju Vám i největší plot twist této hry, protože pokud jste to po dvou letech nedohráli, tak už to stejně hrát nebudete:  Ana, ta obojaká zmije zrádná, je ve skutečnosti agentkou Trinity, a navíc sestra hlavního antagonisty Konstantina. Byla nasazena do rodiny Croftových jako kukačka do cizího hnízda, a jak vhodně zmínila i naprosto šokovaná a znechucená Lara:  Tell me Ana, have you started screwing my father before or after you were recruited by Trinity? Ana sice tvrdí, že Richarda (Lařin otec) skutečně milovala, ale tak věřte jí to teď, když se takhle vybarvila, že jo.

Lara následně putuje do místního prorezlého vězení a zde se setkává s další postavou, která je pro další děj důležitá – místním domorodcem Jacobem, jenž bručí v base vedle. Jacob vypadá jako otrhanej trampskej kytarista, a když se Lara svojí šikovností z basy rychle vyprostí, prstíčkem hrabe, že by chtěl taky ven. Lara ale nyní nikomu nevěří a nikoho nepotřebuje. Jacob nakonec vyměkne a dovalí to jediný, co by zatvrzelou Laru dokázalo obměkčit: „Vím, kde je ten artefakt, ze kterého se všichni můžete pominout!“

Noo, tak to je rajská hudba pro Lařiny uši, odraný vandrák putuje na svobodu a Lara dostává parťáka. Následuje probíjení skrz komplex starého gulagu, tanec mezi raketami nepřátelských helikoptér, či plížení uzavřeným měděným dolem, kde se kvůli závalu s Jacobem opět rozdělíte.  Jacob nefunguje jako tradiční AI wingman, pokud si naivně myslíte, že proti Trinity žoldákům nyní dostáváte dalšího bojovníka, který Vás bude krýt, schytávat rány a konstantně snižovat počty opozičních ranařů, tak to byste chtěli hrát jinou hru. Jacob Vás vždycky někam vyšle, nebo se sám vydá na průzkum, a někde ho zase potkáte, většinou v efektní animaci, jak někomu z otočky rozpáře bříško kudlou, kterou navíc dotyčnému předtím šlohnul z opasku, a tak podobně.

Dostáváte se do Jacobovy vesnice, která je na druhé straně údolí, a je tam všechno krásný a zelený a můžete objevovat další starý hrobky nebo se kochat ruinama…né moment, vlastně nemůžete protože Trinity na místní domorodce zahájilo rozsáhlý útok aaand this is war, motherfuckers! Tady se hra již naplno transformuje do syrové, nefalšované 3D střílečky, protože se na vás ženou hordy nepřátel s kalachy, brokovnicemi, či plamenotem, a teda není to žádná prdel.  Jasně, stále je prostor pro zastřelení zajíčka šípem, abyste získali kůži pro upgrade toulce, či namáhání šedé kůry mozkové při luštění rébusu v zapadlé hrobce, nicméně obojí je upozaděno, protože probíhá regulérní VÁLKA. Spousta lidí za tohle rozhodnutí novou Laru hejtuje, mně to ani tak nevadilo, protože jste hot samica v termo tílku, která se naučila mimojiné přimontovat granát k šípu a vytvořit tak explosivní munici, a zfanatizovaní čuníci určitě nepůjdou ani do nebe, když je zabije podřadná roběna.  Nicméně pravdou zůstává, že občas se Vám chce zvolat: „Hrnečku, dost!“ a tu akci prostě na chvíli zastavit.

Jako kdyby si to tvůrci sami uvědomili, zmírní tempo a nechají Laru (a Trinity) řešit rébus v prastarých ruinách podobě nalezení Atlasu – což byl takový blýskavý osmistěn, který sloužil jako mapa k objevení města Kitezh. Lara při cestě do katakomb naráží opět na soldáty Trinity, a zjišťuje, že někdo další jim dal kardinální nakládačku. Scéna, kdy Lara míjí ohořelá těla a najednou ji uzený vojáček chytí za nožičku a dojemně prosí, aby ukončila jeho trápení je velice sugestivní, třikrát bravo.

Po získání mapy ve tvaru osmihranné kostky má s těmito udatníky co do činění i Lara, a poprvé vidíme členy ozbrojených sil bývalého Proroka. Nemrtvá armáda v dobovém brnění, avšak podivuhodně obratná s mečem i lukem – Lara tak tak vyvázne při jedné z několika sekvencí, kdy jen běžíte, šplháte a skáčete, zatímco všechno okolo hoří, rozpadá se, či exploduje. Při cestě zpátky za Jacobem, kterej je celej cacnej vyzkoušet, jestli Atlas stále ukazuje Kitezh, se Vám ozve Jonah, na kterého jste si určitě za celou dobu ani nevzpomněli. Prostě klasickej kamarád, co by chtěl víc, ale právě proto byl bezcitnou Larou odsunut na periferii jejího zájmu, přestože je nyní černej, a všichni víme, jaký výhody to s sebou nese. Jonah byl samozřejmě zachráněn lidmi od Jacoba a užívá si jejich pohostinnosti. Jasně no, prostě všechnu špinavou práci si Lara musí oddřít sama.

Scéna s Atlasem je jedna z nejpovedenějších. No řekněte sami, viděli jste někdy mapu, co vypadá jako kostka do Dračího doupěte, ale když s ní dojdete do místa jménem OBSERVATORY, vložíte ji na podstavec uprostřed místnosti, vytáhnete jej řetězem nahoru ke kopulovitému stropu s ďourou uprostřed, a právě světlo z ďoury prostřednictvím Atlasu vyjeví mapu města. Zatímco se Lara s Jonahem dojímají nad tou krásou a Jacob se potutelně usmívá ve stylu: „I knew it all along, guys!“

Trinity se mezitím uchyluje ke své populární strategii: „Když Ti něco nejde, nechej to udělat Laru a pak jí to seber.“ Takže přilétá bojový vrtulník s elitní slaňovací jednotkou bad guys, Jacob dostává pár broků do kožichu, zlosyni uzmou Atlas, a samozřejmě – unesou Jonaha. Takže ZASE hledáte Jonaha.  Ten problémový pašour akorát vše komplikuje a ničím nepřispívá! Co takhle ho nechat napospas osudu a nervóznímu Konstantinovi?

Jenže to by nebyla Lara, žejo. Musí ho zachránit, protože bez něj by neměla nikoho ve friendzóně.  Takže ačkoliv chce Divine Source mocinky moc, záchrana Jonaha, který je držen ve vězeňském komplexu starého gulagu, je nyní na prvním místě. Chválím tvůrce za rozhodnutí, že ač se tato část příběhu vrací na místo, které známe, Lara k němu putuje úplně novou trasou. Jonah dostává poctivý sovětský výslech, jenže když jsou v nejlepším, Lara je vyruší. Jonah využije příležitosti a obere Kosťu o jeho pistoli. Kosťa klečí a fňuká, prosí Jonaha, kterého ještě před chvílí surově bil, aby ho nechal žít, protože je super bejt vyvolenej, ale pokud jste zároveň mrtvej, zas tak super to není.

Znáte fotbalové pravidlo „Nedáš, dostaneš?“ No jasně. Jonah vyměkne, a Konstantin v nestřeženém okamžiku vrací úder, zaryje mu kudlu do bříška a prchne.  Lara je zoufalá, naštěstí se objevují Jacobovi pohůnci, a Jonaha rychle eskortují k šéfovi, který údajně fušuje i do lidového léčitelství. Kosťa sice do gulagu vyšle další anihilační jednotku, jenže Lara už je fakt vytočená a všechny vyslané vojcly vykydlí.

Následuje další Indiana Jones reference – Jacob zatlačí na ránu, posype ji bylinkami, zamumlá pár náhodných latinských slov, a voilá, zranění nikde. Jako kdyby nikdy neexistovalo.  Jacobovy ruce jsou svatý grál.

V tu chvíli to Laře konečně došlo.  Jacobova autorita, znalost krajiny, potměšilý úsměv při jejím objevení cesty do města Kitezh a v neposlední řadě jeho healing superpowers mají za následek asi největší plot twist celého Rise of the Tomb Raider a musím říct, že mně to teda překvapilo.

Jacob je ten Prorok z Konstantinopole, po kterém šla Trinity, a v Sýrii ho měla údajně zabít. Jenže jak on sám řekl: Cítím bolest, mohu být zraněn. Jsem člověk, až na lidský konec. Divine Source je artefakt, který jsem kdysi našel, není na něm nic božského, ale i tak je po čertech silný, bo díky němu je Jacob nesmrtelný, a je to také jediná síla, co udržuje v pohybu jeho nemrtvé válečníky hlídající Kitesh.

Kitesh je samozřejmě místo, kde se všechno rozhodne.  Jacob si ulevil, když konečně někomu mohl říci tajemství, který v sobě drží… milénium a kus, a konečně začne býti kooperativní a ukáže Laře cestu do tohoto bájného města pod ledem.

Proč je to město vůbec pod ledem, ptáte se? No, to když Trinity vyčmuchalo, že Kitezh je město heretického Proroka a jeho kultu následovníků, spolčilo se s již zmíněnými hordami mongolských dobyvatelů a společně vytáhli na město. Prorok Jacob, vida že mu teče do bot, uchýlil se k podlému triku. Nechal svoje vojáčky čuchnout k té Divine Source, a znesmrtelnil je. Jak to tak v podobných případech bývá, armádě narostla křídla a přestala se starat o to, co si myslí ten, kdo je jmenoval. A protože mongolíků bylo hodně, a přitáhli si dokonce obléhací věže, co takhle na ně shodit celý ledovec a pohřbít úplně všechny kromě nás, bo my jsme teď nesmrtelní? Ho, ho Jacobe, tos moc nevychytal!

A tak se taky stalo. Těch pár přeživších založilo novou osadu desítky kilometrů od pohřbeného města a vývojově se vrátili o několik stovek let zpátky, k lovení zvěře a pěstování luštěnin. V Kitezhi totiž toho dne nezahynula jen většina obyvatelstva a útočníků, ale i vzdělanost, kultura a technický pokrok, kterým obyvatelé města disponovali. V Kitezhi zůstali pouze Deathless Ones – neumírající vojáci, patrolující v opuštěných ulicích kdysi velkolepého města.

Líbí se mi, jak autoři rozvíjejí některá obtížně stravitelná témata, jako je například smrt někoho, kdo nemůže zemřít. Když nakrmíte olovem prvního plechového umrlce, sledujete, jak se tento změní na úhlednou obdélníkovou tabletu, která ze všeho nejvíce připomíná černé uhlí. Řeknete si: No to je ale blbost! Jenže pak putujete městem, objevujete různé artefakty a listiny, a pokud jste pozorný hráč, kterého zajímá příběh a pozadí, a ne kokůtek co vše bez čtení odkliká, tak začnete rozplétat příběh Trinity hrdlořeze, který přežil podělávací zásyp, a nyní svádí boje v ulicích Kitezhe s armádou nemrtvých. Na popsaných listech si usedavě stěžuje, jak je to celý na pendrek, když někoho sundá, on se změní v tabletu, ale do druhého dne se z tablety zase začne měnit na člověka, ožije, a show jede na novo. Fakt doporučuju číst všechny dokumenty, co najdete – příběh celé hry to rozvíjí, obohacuje a v některých momentech lépe vysvětluje a doplňuje.

Kitezh je jedna z nejhezčích lokací, se kterými jsem se při hraní her setkal. Velkolepé monumentální město plné věžiček, kopulí, fresek a soch s náboženskými motivy. Architektonický klenot, nyní zlověstně mlčící a opuštěný, vyjma nemrtvých válečníků, kteří se plouží prázdnými, polorozpadlými domy a ulicemi. Město je lemováno vyřazenými obléhacími věžemi Mongolů, které zapadly podobně jako německé tanky u Stalingradu. No jo no, ruská zima není prima.

Jenže samozřejmě, když Lara našla město, musela i Trinity najít město. Kosťa se už třese, jak díky artefaktu vytvoří armádu nemrtvých nezbedů pro změnu on, a ségře zachrání kejhák, bo má raka či tak něco. Takže finální hodina má grády. Lara skáče, šplhá a běhá po ulicích mlčícího města, kropí nemrtváky, kosí Triniťáky, anebo jen probíhá okolo, když tyto dvě znesvářené skupiny si zvládnou vzájemně snižovat počty i bez ní.

Samozřejmě nesmí chybět finální souboj s Konstantinem, který je… překvapivě originální! Nejdříve mu musíte demontovat vrtulňas, a to se nejlíp dělá tak, že Sophie vypálí hořící šrapnel z trebuchetu přes půl města, a Lara do něj střelí, a takhle to ještě dvakrát zopakuje. Women teamwork! Kosťa už je docela říčnej, a při konfrontaci v dýmu po výbuchu uzme Laře zbraně, takže následující fáze hry je na schovku, kdy musíte na Kostíka dycky někde vybafnout a zarejt mu cepín do vestičky. On to pak zabalí a už jen poraženecky odfukuje a blábolí o tom, jak se Lary taťka nezabil, ale zabila ho Trinity. Můžete ho dorazit, nebo se na něj vykašlat, v takovém případě ho dorazí hořící kus dřeva, co mu přistane na lebce.

Druhý ze sourozenců si vede o poznání lépe. Ana dosáhla cíle – nejvyšší katedrály v Kitezhi –  a v ruce majetnicky svírá artefakt, kvůli kterému bylo celé tohle rodeo. Plesnivci v čele s Jacobem ji mezitím obklíčili a pomalu se k ní přibližují. Lara se snaží ukecat macechu, že tohle nemusí dělat, jenže ta jí jedovatě opáčí: „Tobě se to kecá, ty nejsi ta, co umírá!“  Snaží se vydojit z té věci podobné healing superpowers jako má Jacob, ale je to lama a nikdo jí nedal nalejvárnu, takže artefakt akorát upustí. Toho využije Lara, zmocní se ho, a když jí Jacob dá nonverbální konfirmaci pro její chystaný skutek, epicky ho rozjebe o chrámové kachličky.

Začne chrastit brnění, jak se plesnivci začnou vypařovat, Jacob si říká: „Bylo to překrásné a bylo toho dost“ zatímco bledne, chrčí, ale zároveň se směje, jako kdyby se na tu smrt snad i těšil. Kdo se na ní naopak netěší, je Ana, která kvílí jak píchnutý podsvinče, a srdnatě nadává Laře, že to celý kardinálně zeslonila. Jacob jí naopak chválí, že udělala dobrou věc, a za všechny ty roky (a že jich bylo) co byl na živu, potkal jen pár lidí, tak výjimečných, jako byla Lara. Prach jsi a v prach se obrátíš, a to teď platí i pro Jacoba, takže poté co Laře vysekne pochvalu, rozpráší se do vzduchu – aspoň Sofia ušetří za pohřeb.

Konec dobrý, všechno dobrý! No ne? Lara zmrvila plán na ovládnutí světa pomocí artefaktu, který generuje nemrtvé armády, Sofia povýšila a šéfuje celé vesnici Jacobových fanboys, Lara a Jonah se chystají na další štaci do Peru, bo Trinity vystrkuje růžky právě tam, jenom té Aně se neblýská na lepší časy. Zatímco se společně plahočí Sibiří a Lara se snaží zjistit, proč Ana byla taková svině a co myslela větou „another Croft does not have to die for this“ tak ji nějaký zabukač srabácky picne snajperkou.  Má v hledáčku i Laru, ale enigmatický hlas mu řekne: No. Not yet. A tahle asi minutová scéna, která následuje po skončení titulků je poslední, co z prostřední Lary uvidíte, takže následuje nějaké finální resumé:

Je to dobrý, je to dobrý, je to dobrý! A dobrý není za tři, ale tak za jedna mínus. Nádherná grafika, skvělý soundtrack, celkem jednoduché ovládání a hlavně originální a zajímavý příběh jsou důvody, proč tuhle hru hodnotím velice vysoko. Důvody, proč jsem ji už počtvrté dohrál, a proč ji mám na počítači i PS4 – přestože moje hraní na PS4 se výlučně skládá z používání kudly a cepínu v boji – absolutně s tím neumím mířit.

Rise of the Tomb Raider navazuje na první díl, zároveň nový hráč se nemusí cítit ochuzen, pokud jej nehrál a vlastně to ani nepozná. My ostatní se možná lehce pousmějeme, když v jedné z prvních animací vidíme v Lařině bytě fotku se Sam, článek o ostrově Yamatai, nebo z konverzace strážných postřehneme, že mluví o předchozím dobrodružství mladé Lary.

Crystal Dynamics k tomuto dílu vydala rovnou tři DLC, z nichž jedno přímo navazuje na hlavní dějovou linii, a další dvě jsou samy o sobě. První jsem hrál a bavilo mě, druhé mě bavilo méně a třetí – z Croft Manor – jsem nehrál, ale je příjemné vidět, že autoři se o hru starají i po vydání.

Chtěl bych vyzdvihnout Camillu Luddington, která Laru namluvila i pohybově nasnímala, a namluvit někoho, to není jen zopakovat dialogy s odpovídající mírou entuziazmu, to je i třeba být půl minuty pod vodou a pak se vynořit a lapat po dechu – aby to bylo realistické. Nebo odněkud spadnout. Nechat se uhodit. Není to žádná prdel, to mi věřte. Zajímavý rozhovor s ní na toto téma si přečtěte zde.

Hodnotím pozitivně vylepšený systém craftingu, variabilitu zbraní v každé ze čtyř kategorií, a u každé zbraně máte navíc další typ nábojů – u luků dokonce několik. To všechno je super a poskytuje to možnost volby při každém posezení u táboráku – zde můžete zbraně a outfity měnit.

S kritikou budu střídmý – Trochu mi vadilo, že pokud si chcete vylepšit všechny prvky na všech zbraních a ušít si všechny outfity, musíte tu hru hrát ještě spoustu hodin po dohrání (a to mluvím o dohrání na sto procent – tedy veškeré vedlejší úkoly, výzvy, sebrané dokumenty, artefakty, truhly s výbavou a kešky, což věru není žádná prdel. I tak jsem musel cestovat podle táboráků z lokace do lokace kde se buď objevili, nebo neobjevili noví nepřátelé, ze kterých získám další součástky. Klíč, podle kterého tam bude nebo nebude skupinka padouchů, jsem nerozlouskl a přijde mi to hloupé, aby to bylo takto selektivní bez důvodu.  To stejné se zvířaty – potřebujete medvědí kůži a tak jdete do jeskyně, kde byl medvěd. No, a on tam bude znova anebo taky ne.

Co se týče příběhu, našel jsem jen jediný přešlap – Když přijdete na území domorodců a míří na Vás šípy, říkáte, že jste byli s Jacobem, a když se Sofia zeptá, kde tedy Jacob je, a Lara popravdě odpoví, že se rozdělili ve starém dole po otřesech, jeden z těch křováků zařve: „Lies, she killed him!“  Což je komické, pokud mi snad někdo chce tvrdit, že za ta početná staletí, co Jacob vede tuhle chamraď zaostalou po zničení Kitezhe si nikdo neráčil všimnout, že nestárne? Nikdo si nevšiml, že Jacob vypadá stále stejně, když se narodí novorozeně, a stále stejně, když jej vyprovází na poslední cestu o osmdesát let později? Jasně, a tady někdo namítne: Ale Papine, co když Jacob byl elf? Ti přece se také nemění stářím, ale mohou být zabiti! Jasně. Protože tohle byl první konflikt mezi Remnants (tak si říkají ti domorodci) a okolním světem. Konstantinopole, Sýrie, zasypání Kitezhe, a pak x století nic? Jo, tak určitě.

To nežeru, žejo. Nebudu tak naivní jako můj kamarád Danda, který sežral, že za dohrání hry na sto procent dostane Lara zlatý dildo, což technicky není ani taková lež, dostanete totiž zlatou brokovnici, jejíž hlaveň má podobný tvar, a při troše fantazie… Danda na tuhle gamesu točil skvělou herní sérii, ale k dildu se nedostal. Ve čtení se až sem taky nedostane, takže jsem v suchu. Pusťte si ho, je dobrej!

Rise of the Tomb Raider je fakt kvalitní hra a bavila mě ještě víc, než úvodní Tomb Raider. Fakt, kupte si to. A pokud jste držgrešle, aspoň si to zahrajte. Ústřední písnička je taky super. Povinně všichni a tímhle se loučím a jdu dohrát závěrečný díl, ať je o čem psát, a ono bude o čem psát, to si pište!