Ahoj čuníci,

Moje recenze na nový Assassins Creed: Origins vyvolala spoustu ohlasů, někteří říkali, že je to skvělá hra, jiní jim oponovali, že je to debilní hra a lidi, kterým se to líbí, jsou debilové. Miluji tyhle kontroverze a vášně na internetu!

Tedy když vyšlo první DLC s názvem Hidden Ones za sympatických 250 fufňů, rozhodl jsem se je zakoupit, abych mohl buď dále tuto hru velebit, nebo ji naopak zatratit za neopodstatněné dojení chechtáků.

Nejdřív si vyjasněme jednu věc. Moje chápání pojmů „Datadisk“ a „DLC“.  Datadiskem chápu přídavek k původní hře, který za šetrný peníz nabídne několik dalších (desítek) hodin zábavy. Příklad velice zdařilých datadisků je Hearts of Stone a Blood and Wine do třetího Zaklínače.  Nebo Commandos: Beyond the call of Duty – to byl panečku, datadisk! Deset nových misí a jedna těžší než druhá.  Heroes 3: Armageddons Blade. Kurva, dostali jste Fénixy a hrad plnej elementálů, co vypadal jako z pohádky tisíce a jedné noci! Miloval jsem tyhle datadisky!  Vyrostli jsme na nich!

Jenže doba datadisků minula, a nyní máme DLC. Což je takový zajíc v pytli. Prostě nikdy moc nevíte, co za svoje prachy dostanete. Jestli to bude nový fascinující příběh, předměty, nové dovednosti, úrovně a lokace a noví a ještě více prohnanější záporáci,  nebo dostanete brnění, který zvyšuje vaše statistiky o celý tři procenta, a více v něm vyniknou kozy ústřední protagonistky (nebo svaly, pokud je to muž)

Takže o čem je, a co nabízí Hidden Ones? Poskytne alespoň několik hodin zábavy za ten peníz, co jsem daroval vývojářům? (Mimochodem, co se tohoto týče, tak hráči jsou před každým spuštěním hry poučeni o tom, že tuto hru vyvíjel multikulturní tým různých náboženských přesvědčení, sexuálních orientací, a dokonce i „ various gender identities“  tzn. mají v týmu muže, který se cítí býti ženou, nebo obráceně.  Hmm… co na to tak říct….

No dobře, tak konečně ke slíbenému DLC, které se odehrává na Sinaji 4 roky po ukončení původní dějové linky. Marcus Antonius se peleší s Kleopatrou, zatímco v Římě se Lepidus a Oktavián přetahují o moc. Egypt je na tom bídně, Římani si berou, co chtějí, rozebírají bohatství a krásy Egypta, které tkví v chrámech a pyramidách, a Kleopatřin názor na pustošení jejího státu by se dal vyjádřit tím obrázkem o pár řádků výše.

Bayek, který porazil Ancient Order, se vrací na scénu, a na Sinaji se snaží zvelebit místní pobočku zase pro změnu svojí tajný organizace, protože když můžou oni, já můžu taky, a naše enigmatická banda hrdel řezajících tichošlapů bude určitě víc cool, než ti týpci, kterým jsem v původní hře nakopal hýždě.

To znamená, že jedna z prvních věcí, kterou budete řešit, je poctivej recruitment, aneb je potřeba do spolku nalejt novou krev, ať můžeme prolévat… no všechnu ostatní krev.

Ukážu Vám na dvou příkladech, jak tohle funguje – příklad první: neohrožená hubatá vesnická cácora, které prožluklí Římané ukřižovali manžela, a tak jim otravuje život v Sinaji měrou vrchovatou – pouští vězně, krade potraviny, a když nějaký postradatelný Marcus Quintus opustí strážní stanoviště, aby v lesíku hodil moč či bob, je dost možné, že si na něj roba počká a nešťastník se už nevrátí. Bayek si všimne jejího přirozeného talentu a řekne si: tu chci do mojí krů! Takže jí začne vykecávat díru do hlavy, a když roba nakonec povolí a zeptá se, co teda musí udělat, aby se kvalifikovala do spolku, Bayek řekne:  „Hele, támhle je kupka sena. Teď vylezeš támhle na tu vysokou budovu a skočíš do ní. No… super, vítám Tě do spolku.

Ooouuukeeej?

Příklad druhý: Po krku Vám jdou dva elitní zabijáci, když je vyřídíte (poté co na ně pořádně nalevelujete) zjistíte, že osoba, která si najala tyto prestižní čističe, je synek jednoho z původních členů řádu, kterého jste odkrouhl ( takový ten, co vypadal jako Marsellus Wallace z Pulp Fiction) Načež když ho vystopujete, utká se s vámi v gentlemantském pěstním souboji. Což dává smysl, žejo. Týpek si nejdřív najal dva po zuby ozbrojené lovce lidí, a když jste je vyřídil, jde do Vás holejma rukama.

Větší groteska nastává, až ho porazíte. Chvíli se vzteká a mlátí pěstičkami do písku, jenže Bayek zase spustí svojí verbální vábničku o třináctým platu, každej druhej tejden povolnou Egypťanku na tělesné radovánky, přízeň bohů a jádydádydá,  prostě spolu chvíli chodí po poušti a nakonec si Bayek s klučinou plácnou. Kluk se vzdá rodiny i pomsty a navleče dres týmu, co koučuje týpek, kterýho ještě 5 minut zpátky nenáviděl až za hrob. Tyvole Bayeku, jak jen ty to děláš, chlape.

Jak jsem řekl, děj tohoto DLC se odehrává na poloostrově Sinaj, ve třech různých mapách. Mapa opět nabízí spoustu „otazníků“ tedy lokací, které můžete prozkoumat, ať už se jedná o zatopené chrámy, vojenské pevnosti, doupata zvířátek, kamenné kruhy, kde se můžete samotářsky dojímat nad hvězdami, či místa, která Vám poskytnou odpočinek a jeden dovednostní bod navrch. Tohle mě na původní hře fest bavilo, a tady jsem musel samozřejmě znovu vše prošmejdit.

Všechny předměty, co jste si celou dobu poctivě vylepšovali, jdou vylepšit znovu, tedy začíná lovení konvojů se surovinami a trápení zvířátek, ze kterých potřebujete vybouchat potřebné kožešiny.

Vedlejší úkoly jsou opět docela vtipný, pohřbíváte vesničanovu mrtvou ženu, nebo hledáte poklad pro dědka, co pořád nadává (poklad je hnijící noha plameňáka) aby Vám potom z vděčnosti věnoval svého velblouda.

Hlavní dějová linka je docela fajn, na prdel Vás neposadí, ale rovněž nezklame. Hlavní padouch je generál Rufio, který nechal správu Sinaje pod patronátem tria největších nohsledů a nejúlisnějších patolízalů – Tacita, Ptahmose a Ampelia. Jeden je zlý otrokář, druhý hamižný architekt, co rozebírá krásy Egypta a odesílá do Říma no a pokud Vám, jako chudému egyptskému muklíkovi, jeden zrekvíruje synka do solnýho dolu, druhej střechu nad hlavou, tak pak přijde ten třetí a ošulí Vás o vše, co ještě zbylo, bo je to výběrčí daní.

Vskutku vypečený triumvirát! Jenže ještě je tady Gamilat, takový egyptský Robin Hood, který vede srdnatou rebelii vůči těmto zpupným čuníkům, a táhnete s ním za jeden provaz.

Rovněž zase potkáváte Ayu, teda pardon, AMUNET, která se k vám připojí na závěrečnou část krveprolití, a poté co porazíte Rufia, hra nekončí, protože Amunet (kam ďábel nemůže, nastrčí ženu) vám nakuká, že Gamilat taky nejni žádnej dobrák, protože záměrně prudí Římany, a pak je nechává vyvražďovat vesnice chuďasů, aby se Ti co přežijí, zdravě nasrali a přidali do jeho rebelie.

Bayek se taky zdravě nasere, když zjistí, že jeho sok tu HR recruitment strategii dotáhl přecijen jěště o kus dál a dokonce jeho nové duše nemusí ani skákat do sena, a dojde na meče.  Poté co pošlete Gamilata na onen svět a ještě předtím si s ním bratrsky pokecáte, že to vlastně bylo for the GREATER GOOD,  a vůdce rebelů taky vyměkne,  a řekne, že ta smrt je vlastně fér, protože to fakt přeháněl a spousta lidí zakokrhalo pod krutou římskou ocelí, jen aby on měl víc rozhněvaných mladých mužů do jeho amatérské mordparty.

 

Závěrem:  Bavilo mě to? Stálo to za ty prachy? Mohu to doporučit těm, kterým se líbila původní hra?

Ano, ano a ano. 10 hodin být opět nedílnou součástí starověkého Egypta se vším, co k tomu patří, sehnat nové zbraně, vylepšit staré a nakrájet pár Centurionů hořícím mečem a mým oblíbeným štítem s hlavou Medusy (asi nějaká řecká franšíza na egyptské půdě!) Questy zábavný, lokace zajímavý, dialogy vtipný, příběh slušnej. Hele jo. Pokud Vás bavil Bayek v původní hře, bude Vás bavit i dál.

Toto je jedno z DLC, které se povedlo. Přesto mě to stále nemotivuje k tomu koupit si na hru Season Pass, i když vím, že za chvíli vyjde další DLC, a ještě větší, kde budou nějací zombí Faraoni, a určitě si ho zase koupím. (A naškrábu článek) Proč si nekoupím Season Pass? Jednoduše proto, že nevím, kolik bude dalších přídavků. Bude jeden, nebo jich bude ještě pět?

Nechci prostě kupovat zajíce v pytli.

Jsem rád, že DLC Hidden Ones nebyl tímto proradným zajdou, co by z útrob svého pytle chtěl podojit důvěřivé čuníky. Tvůrci se všemi svými various sexual beliefs a religious orientations doručili za slušný peníz něco, co se nestydím doporučit.

 

Nevím, co víc psát, blbý DLC a má to zase tři stránky, tak se minimalisticky omezím na minimalistickou poezii mého mentora Dannyho, který mě k této hře přes své streamy přivedl:

 

Hajek, Bajek,

Selma Hayek!

 

(pro lidi, co chtějí rozšifrovat toto enigmatické poselství, klikněte na Dannyho odkaz)

Pro ty ostatní tu mám tu Selmu: