Víte, tenhle článek jsem tak trochu slíbil. Většinou píši o babičce, která si pokoutně ukrajuje drahnou část z celého koláče popularity lidí kolem mě, a přitom pro člověka, jenž by se rovněž měl vyhřívat ve světle reflektorů, nemusíme jít světa kraj, aneb jablko nepadá daleko od stromu.

Tohle bude příběh o mamince, jejích milovaných dětech, zlotřilých karťušenkách, jedné poctivé herdě do zad a verbální resuscitaci sluníčka.

Jak mnozí z vás ví, rodiče si postavili rezidenci v malebné vísce Horní Maxov, kousek od Jablonce, a ještě menší kousek od chaloupky ženy Jirky Paroubka (ne té co v něm viděla sexy mozek, ale té, ve které ostatní vidí výsledek genetického šlechtění ropušího prince a Garduly the Hutt)

Mám veskrze kladný vztah k rodičům, to znamená, že jako hodný syn je moc neseru, a moc je neseru proto, že tam zase tak často nepřebývám. Pokud ano, dovleču s sebou přidružený kameradschaft, který tam jezdí plus mínus ve stejné sestavě, jelikož rodiče si zvykli na jeden okruh mých přátel, a okruhy ostatní akceptují velice zdráhavě a zdrženlivě. Dokonce někteří z mých přátel mají na chaloupku BAN, protože mamince někdo občas nesedne, a už ho nikdy vidět nepotřebuje. Zaplaťpánbůh, že tohle jsem po ní podědil i já.

Do all star výběru se dostali lidé, které znám 8-10 let, většinou z mého pobytu na Maltě, nebo z Wowka, plus občas se tam probije osamělý mohykán, který je zrovna dlouhodobě na výsluní páně Papinovy přízně. Což mimochodem taky nejni bůhvíjak lehký, abyste věděli.

Tedy sestava na uplynulý víkend vypadala následovně: Kari, Hany, Majda, Didy, a Pavel. Ač jsem nikdy netrpěl deprivací mateřské lásky, dlužno podotknouti, že když přijedou „moje děti“ jak familiárně nazývá tuto skupinku, rozteče se něhou a synák hraje druhé (popřípadě třetí, čtvrté, nebo paté) housle. Jelikož jsem povahou misantropický samorost, tento její citový fokus na někoho z mých přátel ji rozhodně nezazlívám, naopak.

Největších výsad požívá pravděpodobně Kari. Jediná nemusí vozit spacák. Jediná se nemusí hlásit dopředu. Máma mluví o tom, jak by bylo super, kdybychom se s Kari vzali, ale jestli to nevyjde, dostane chaloupku tak či tak. Kari má status sluníčka, což je matčina exaltovaná kanonizace ještě zaživa.

Další věc, kterou mám s rodiči společnou, je ta, že když je něco zaběhnutý a funguje, proč to měnit. Takže Hany přinese sud nymburskýho piva, ostatní přivezou hlt něčeho peprného, kulinářskou tvorbu jejich maminek a spacák (až na Kari, ta nemusí) rodiče vaří, pečou, smaží a grilují, občas u toho zaníceně debatují a sváří se, ale výsledkem je ve sta procentech božská mana převlečená za hovězí na víně, nakládanou krkovici nebo vepřový koleno od řezníka. Máma pustí gramec, něco zabékáme a je to fajn.

Co není fajn, je když se osmělí a začnou do toho roubovat nové prvky – jako například hra kroketu. Vytvořili jsme úderný rudý tým s Pavlem, a chtěli jsme ostatním otrávit hru podobně jako bolševici (odtud rudá paralela) postup bělogvardějců generála Děnikina. Bohužel jsme trochu přepsali historii, kdy naše rudé duo, lačno páchat všelijaké malifikace, nepravosti a záludnosti, zpravidla samo sebe poslalo do nějaké pasti, a když už se nám něco povedlo, bylo to zneuznáno, což mě, podobně jako Děnikina, dohnalo k rezignaci na tuhle hloupou hru.

Další oblíbená kratochvíle je karetní hra UNO. Je to v podstatě prší se spoustou pravidel navíc. Prostě Ober-Maxdorf madness edition deluxe. Taky se spoustou alkoholu, spoustou hysterie, a navrch lahodný stanný soud co 3 minuty, že by se i Roland Freisler zastyděl a přihlásil se na rychlokurz, jak se to vlastně dělá. Vyučuje Kája, exalted self-proclaimed herald of Kari, Queen of Jizerky.

Uno je něco, u čeho se pije, a čím víc se pije, tím víc lidi napadají věci jako – hele Majda by si měl vzít dvě karty, protože blbě čumí. Kdo je pro? A vypukne lidové hlasování. Úsměvné je, že tady se krásně profiluje, kdo má v naší společnosti jaké postavení, a proti komu je namířena jeho zloba, často se stane, že někdo z ne tolik zaběhnutých a tedy juniorských kusů zpovykaně hýká, že ten a ten by měl dobrat karťuše, ale moudrý dav se prozřetelně k verbálnímu lynči nepřidá, jelikož si nechce pohněvat mocného protivníka, a nezřídka se stane, že k nabrání je ve finále dokonce donucen původce plamenné pobídky.

Hra byla v plném proudu, zásoby podávaných lihovin taky, když tu se Majda, zkoušen osudem a po levici sedící Kari, dopustil neslýchaného rouhání, když sotto voce zabručel, že teda Kari není žádný sluníčko.

Nastalé ticho prořízl bojovný vokál matky, která na celou místnost freneticky zaječela: JAK NENÍ SLUNÍČKO!?!?!? A její ruka opsala vytyčenou trajektorii a ocelová dlaň s hlasitým BŽUCH dopadla Majdovi na záda. Tahle rána by klidně dokázala rozdělit Pangeu na Laurasii a Gondwanu, nicméně dnes se spokojila s tím, že Majda bude mít doživotní otisk matčiny dlaně na svém prokletém hřbetu.

Po chvíli, když se matka vzdálila, pravděpodobně zavdat sobě další číše, odbojně prohlásil, že „sluníčko by se mělo utratit.“ To lze jen komentovat tak, že Majdu pravděpodobně omrzel život, nicméně pokud se Vaše páteř nachází v intimní blízkosti od hrudního koše, asi už jste v tom bytí všechnu tu bžundu už beztak minuli.

Prostě do sluníčka se mámě nikdo srát nebude. Tak!