Pavel sice odešel z Coly, ale je stále velice přítomen v mém každodenním životě. Ještě, že tak. Život bez Pavla by vlastně ani životem nebyl, jelikož co se mnou tento člověk přežil, a jak mě obohatil, to se snad dá reflektovat jen v těch několika básních nebo povídkách, které jsem tu zveřejnil, a kde hraje hlavní roli
Pavlíkovi na rozloučenou
Odcházíš. Však těžko zapomenout dá se
Na Tvá rozvážná gesta, Tvůj úsměv nesmělý
Na chvíli jsi padl, však vstal zpět v plné kráse
Dokázals nám i sobě, že jsi člověkem z oceli
Našel sis lásku, na výsluní se vrátil
Rozdáváš optimismus a také cenné rady
Odcházíš. Však víc jsi získal, nežli ztratil
Teď vůbec poprvé k nám otáčíš se zády
Ještě naposled zastavil ses na prahu
Budou Ti scházet přátelé, jenž tu necháváš?
Budeme postrádat tvou přemýšlivou povahu
Rovněž to, že nikdy nic nevzdáváš
Což je jen dobře, odvaha Ti totiž sluší
Ukázals, jak bez trumfů se životem karty hrát
Odcházíš. Nechal jsi stopu v našich duších
Že jsem Tě mohl poznat, za to vždycky budu rád