První básnička, kterou jsem napsal Pavlovi, ač asi ani tenkrát jsem netušil, jaké přátelství se z toho nakonec vyklube. Vše začalo přihlášením Pavla na šachový turnaj, kde jsem jej zdecimoval, a poté jsem ho vytáhl do jednoho podniku na kýbl Cuba Libre. Byl zděšený, když zjistil, že plánuji jej vypít celý.

Byl ještě více zděšený, když zjistil, že plánuji objednat další čtyři.

---

 

Pavlovi k narozeninám

 

V noblesní košili, stříbrných brýlích

Pořád je ve spěchu, nepočká chvíli

Když mu request pošlete, ochotně vyhoví

Kolik ztratil nervů, to už se nedovím

 

Miluje tanec! Toť jeho záliba

Před žádnou výzvou nikdy se neshýbá

Pracuje nadoraz, odchází z posledních

Další den vrací se, nežli se rozední

 

Tekken moc nejde mu, je třeba přípravy

Přesto se nebojí se mi v něm postavit

Stejně tak fotbálek, kde se sveřepě snaží

Však po větším úspěchu zatím marně baží

 

Někdy duchem unaven, jindy však září

Vítá mne úsměvem na jeho tváři

Pak kolem recepce ve sprintu probíhá

S omluvnou poznámkou, že zase nestíhá

 

Můj drahý Pavlíku, ty jeden vykuku!

Že máš dnes narozky, vím díky Facebooku

Všechno nej vinšuji, a mohu ti slíbit

Že v neděli na tvé zdraví padne nejeden kýbl