Nahoru – dolů – nahoru. Tak by se dal popsat můj vztah s Andreou. Odpustil jsem jí, co nikdy nikomu, ale zpětně toho nelituji. Moje druhá literární múza, a přestože od té doby uplynulo drahných pár let, pořád je v ní něco inspirativního a i v pozdějších letech jsem pro ni pár věcí napsal. Tohle třeba k narozeninám.
Narozeninová pro Andreu
Moje milá Beatriče
Dneska máš důvod pro oslavy
Od cizích srdcí jsi zahodila klíče
A čekáš, zda zjeví se ten pravý
Dnes je Ti krásných dvaadvacet
Pro někoho stále věkem telecím
Tys prošla černým lesem, nemáš důvodu se vracet
Už jsi dospělá, a dávno nad věcí
Našla sis práci a znáš už svoji cenu
Hodnotu mají Tvá slova a Tvé sliby
Z lehkovážné dívky změnila ses v ženu
Jež opustila svoje staré chyby
Také víš jaké to je, a jak moc to bolí
Když Ti někdo vezme srdce a už nevrátí
Jako rozšklebená rána zasypaná solí
Však věř, že vše zlé se v dobré obrátí
Jsi stále stejně krásná, anebo možná ještě více
A je úsměvné, že nyní musíš vidět
Jak se mi třese ruka, a červenají líce
Jak čtu, a musím se trochu stydět
Vždyť dříve v hněvu topil jsem svá slova
A střemhlav posílal je na Tvou adresu
Nyní však zdáš se mi téměř jako bytost nová
Nyní už si v sobě žádnou křivdu nenesu
Na závěr Ti přeji hodně zdraví, plno lásky
Ať jsi šťastná, a štěstím plníš i ty okolo Tebe
Úspěch v práci a málo těch, co způsobí Ti vrásky
Ať jsou Tvé myšlenky vždy čisté, jako modré letní nebe