Věnováno dvěma lidem, kteří jsou nemocní svojí úsměvnou pomíjivou parodií na moc. Jeden lhářem, druhý násilnickým despotou, oba dva mi trvalo dlouho odhalit a prozřít, s kým jsem podepsal pracovní smlouvu a jak si tito hajzlíci váží svých zaměstnanců – a teď nemluvím o sobě. Děkuji, stačilo, nikdy více.
Dvě dýky
Ve stínu večera se dvě dýky smluvily
že musí dostát své odporné pověsti
Bylo to dlouho, co někoho ranily
Bylo to dlouho, co přivlekly neštěstí
Vybraly si děvčátko bezbranné a překrásné
Brousily si zuby a leštily hrany
Karty jsou rozdány, osudy nejasné
Každá dýka se zabodne z opačné strany
Pár minut po začátku první dýka útočí
zákeřně a brutálně, podle a nečistě
Děvčátko nevinné ten útok zaskočí
Ze slibného večera je najednou smetiště
První dýka se stahuje, svůj úkol splnila
Vybízí sestru svou k dokonání zkázy
Dívku sličnou a bezelstnou odporně ranila
Ona se v zmatku a bolesti plazí
Druhá dýka čeká a nikam nespěchá
Vyčkává, přemítá, jak útok provede
Nechce jen ublížit, je v tom i potěcha
Skryje se v dlani za zády a děvčátko navede
Neboj se ničeho mé milé děvčátko
já jsem ta hodná, ta zlá tu již není
lehni si vedle mě, lehni si nakrátko
Usni, ať mohu své ostří vycenit
Děvčátko netuší, hlavou nic zlého nebleskne
Pokojně leží a už nechce nic řešit
Ve svitu měsíce se náhle čepel zubatá zableskne
Do šatů se zaryje a začne hřešit
Druhá dýka na nic nečeká a oděv ji řeže
Děvčátko se nemůže probrat z noční můry
Dýka se raduje a čile útočí vleže
Zbaběle dokoná dílo té první stvůry
Děvčátko pláče, že dýkám věřila
Tvářily se přátelsky, bezbranně a mile
Ne jako kolegy, jako přátele je měřila
Však z přátel jsou zrůdy a to stačila chvíle
Nevěřte dýkám, nevěřte ani na chvíli
Protože nosí dvě masky a čtyři tváře
Jedné šlo pouze o brutální násilí
Druhé šlo pouze o opilý zářez