Mám pocit, že tehdy mě žádné lásky ani nebolely, ale v mém okolí se nacházelo pár trpitelů. Tohle je hrozně nadčasová a myslím, že i výstižná věc. Když jsem ji poprvé zveřejnil, spousta párů mi psalo, že jich se to netýká.

Well…týkalo.

---

Bolesti lásky

Kolik ideálů máme, když chceme milovati

Kolik snů a plánů s drahým protějškem

Už tehdy však dlužíme a jednou budem platit

Za vůni naivity, která vznikla se dneškem

 

Kolik trpké bolesti snese naše duše?

Kolik horkých slz pojme kapesník z látky?

Němotou mluvíme, a posloucháme hluše

Chceme jít dopředu, však vracíme se zpátky

 

To ty, lásko krutá z plezíru, sekáš naše údy!

Jsi nelítostným katem s rudou škraboškou

Jsi pouťový kejklíř, a ráda ukazuješ bludy

Upíráš nám naši drogu- trošku za troškou

 

Chceš, abychom trpěli, za hloupost naší volby

Milovanou bytost měníš v Erinyi sprostou

Její křídla drtí víc, než v zimě sněžné rolby

Srdce nám rozklovne a pozře každé sousto

 

Shoď svoji paruku a obleč se zpět v cáry!

Zlá macecho, co jsi chtěla býti za Sněhurku!

Jak otrávená jablka Ty nabízíš své dary

Železnou rukavicí, v níž máš zkrvavenou ruku