Vzpomínám si, jak byl Suchar, jeden kamarád z Wowka, nešťastný, že nic nevymyslí. Tak jsem ho zbavil problému a Suchy zabudoval. Já myslím, že docela výstižná definice současného tuzemského školství.

---

 

Báseň o českém školákovi

 

Školní taška v polici se na mě zlomyslně šklebí

Zítra opět budu vzývat toho, jenž dlí v nebi

Až budu marně přemýšlet, jak má vyjít nějaký součet

Jednička mi nehrozí, tak snad ani plný počet.

 

Rozpustnou kávu kantor vodou zaleje

Zvedne očí ke třídě a jedovaté se usměje

Já vám dám, vy holomci, to zažijete rychtu

Když civí na něj bez výrazu tlupa tupých ksichtů

 

Úkolníček nestíhá, na zítra zase fůra

A to prý nás budou šetřit, když blíží se matura

Jenže jak už tolikrát, opět plané sliby

Zase musím rýsovat, a to sem chtěl jít chytat ryby

 

Po konci výuky mě na chodbě šatnář zastaví

Propíchne mě pohledem, jak kdyby mě chtěl popravit

Že prý je to hrozný, zase další malej smrad

Co si nevzal přezuvky a nezná školní řád

 

Při čekání ve frontě do školní kantýny

Očima fixuji zadek jedný blondýny

Která je jedna z mnoha v nekonečném procesí

Kde se každý tváří, jak kdyby ho měli oběsit

 

Korpulentní kuchařka se na mě směje

Na upocené tváři se jí knírek lehce chvěje

Včera to byl špenát, dneska nákyp rýžový

Co vše do toho dávají, se nikdy nikdo nedoví

 

Nemám však to srdce, sdělit jí fakt smutný:

 „To co tady podáváte je vážně nechutný!“

U protějšího stolu zatím povídá nás třídní

Že všichni jeho svěřenci jsou neskutečně bídní

 

Jakoby snad nestačila všechna dosavadní muka

Ještě nás dnes čeká odpolední výuka

Půlka třídy spí v lavicích a ta druhá se šla opít

Smířena s tím že zítra bude profák opět soptit

 

Slunce padá za obzor a já teprve kráčím z ústavu

Do zítra mám přečíst celou českou Ústavu.

A pak napsat nějaký verše, že prý to má být sonet

Z hlavy sám nic nevypotím, tak asi mrknu na net.