No nazdar čuníci,

Pravděpodobně žádná jiná hra nebyla přijata tak rozporuplně jako pokračování The Last of Us. Tato hra nemilosrdně rozčísla fanouškovskou základnu na dvě skupiny, které si nemohou přijít na jméno a i po dvou letech od jejího vydání se napadají, zesměšňují a urážejí. První skupina považuje tento sequel za důstojného nástupce brilantního prvního dílu, zatímco druhá tuto hru absolutně démonizuje za hloupou smrt ústřední postavy po prvních deseti minutách děje, protěžování LGBT agendy a spousty dalších věcí, o kterých bude ještě řeč.Internetová nenávist dosahovala takových rozměrů, že výhružky smrtí dostal nejen duchovní otec a hlavní postava vývoje této hry – Neil Druckmann, což v dnešní době už asi nikoho nepřekvapí, ale kromě něj to byla třeba dabérka jedné z opovrhovaných postav, nebo i lidé, kteří na tuto hru napsali pozitivní recenzi. Což už je skutečně silná káva, a toto jednání by mělo být právně postihnutelné, ale to odbočuji.Dokonce i mezi mými přáteli se utvořily dva tábory, ačkoliv je klidně možné, že ani jeden z nich tu hru nakonec nehrál. Zatímco Any tuto hru pozitivně kvitoval, Pijer vypichoval plejádu špatných rozhodnutí a slabý děj, podobně jako ostatní skalní kritici, minimálně ale nikomu neposílal výhružky zabitím, což je fajn, od něj by to fakt bolelo.

Hru jsem dohrál minulý týden. Koupil jsem ji ve slevě za 600kč po dvou letech od vydání. Ke komu jsem se nakonec přiklonil? Jaké byly moje dojmy, postřehy a kritiky, a co bych naopak vyzdvihl a pochválil? No hele čtěte dál a dozvíte se to!    The Last of Us Part II je pokračováním prvního dílu, na který jsem napsal recenzi zde. Odehrává se čtyři roky po událostech svého předchůdce, a opět sledujeme ústřední duo Joela a Ellie, kteří jsou součástí takového menšího komunitního města jménem Jackson, kde se snaží žít relativně normální život.

Víte, já jsem doufal, že tohle pokračování bude rozvíjet a prohlubovat vztah mezi nesourodým duem ústředních protagonistů, kteří si k sobě většinu prvního dílu hledali cestu. Joela potkáváme jako pašeráka, který přišel o dceru a jenom velice neochotně vezme kontrakt, který má přepravit čtrnáctiletou holčičku přes celé Spojené Státy, protože ona jediná je imunní a díky tomu se může vyvinout lék na virovou nákazu, jenž srazila celou civilizaci až na samé dno. Více o původu a průběhu této nákazy jsem napsal v prvním dílu, kdo z vás neví, o co jde, doporučuji přečíst.Joel je nejdřív ke své schovance Ellie rezervovaný a odtažitý, hubatá Ellie mu to taky dvakrát neusnadňuje, ale v průběhu jejich strastiplného putování si k sobě naleznou cestu, a když se nakonec zjistí, že Ellie skutečně představuje klíč k ukončení celé pandemie, a díky ní bude možné vytvořit vakcínu, vypadá to na happy end. Jenže to má takový háček. Pokud se celá věc má zdárně povést, Ellie za to musí zaplatit životem. Když se to dozví Joel, vystřílí nemocnici, čapne Ellie v narkóze a odveze ji pryč. Když se Ellie zeptá, jak to teda dopadlo s tou slavnou medicínou, Joel zalže a řekne, že po sérii testů se zjistilo, že Ellie jim je k ničemu a z vakcíny nic nebude. Tolik k jedničce.

Nyní bych rád načrtl úvod, a pak se věnoval popisu a hodnocení hry po té technické stránce. To bude první polovina tohoto článku. Druhá část bude hodně podrobně zasvěcena ději, přeci jen je to už dva roky po vydání, tedy ti z vás, kteří si tuto hru chtějí v budoucnu zahrát – druhou polovinu recenze klidně vynechejte.Nu, jak jsem psal výše – doufal jsem v nové dobrodružství Joela a Ellie a přestože by taková hra pravděpodobně nedisponovala dech beroucími dějovými zvraty či momenty, které vyvolají valník emocí, mně by to nevadilo.

Tvůrci se ale rozhodli vydat úplně jinou cestou. Kromě úvodních scén s Ellie jako hratelnou postavou ještě paralelně sledujeme jiný příběh – o neznámé skupině lidí ve vojenských blůzách, kteří v této oblasti někoho hledají. Hlavní protagonistka a druhá hratelná postava se jmenuje Abby. O této postavě nevíme vůbec nic, takže jsme odkázáni pouze na vizuál – Abby má ňadra po taťkovi a ruce taky po taťkovi, ale jen pokud se její taťka jmenuje Arnold Schwarzenneger a bavíme se o době, kdy byl více kulturistou než hercem.První globální hate, který tato postava od mnohých fanoušků vyfasovala, byl na téma „proč verbujete transsexuála do mojí oblíbené hry“ Jenže Abby není transsexuál. Je to prokazatelně žena, která pouze ráda zvedá činky nahoru a dolů. Nevíme, koho chce najít, a je to vlastně docela blbej nápad, protože začíná vánice a Abby je lapena hordou infikovaných čuníků a jde jí o kejhák. Doslova vteřiny předtím, než ji nejotravnější ohava načne krční tepnu, je zachráněna Joelem a jeho bratrem Tommym, kteří jsou v této oblasti na hlídce.Následuje adrenalinová honička s dotírajícími plesnivci a útěk na koních do opevněného úkrytu kamarádů Abby. Tommy a Joel, kteří zachránili jejich kamarádku, si ovšem přátelské atmosféry neužijí dlouho. Joel řekne, že je Joel a to ho vlastně stojí život. Abby, kterou zachránil ani né deset minut zpátky, ho střelí brokovnicí do nohy, načež ho brutálně tluče golfovou holí, zatímco dva další kumpáni ho drží za ruce. Tommy je knokautován zbytkem osazenstva. Ellie mezitím dorazí na místo, jen aby se nechala zajmout a sledovala Joela, jak dostává finální úder a vypouští duši. Bídáci se začnou hádat mezi sebou, jestli by neměli sejmout ještě Tommyho a Ellie, ale ti jsou nakonec ponecháni svému osudu a útočníci vyklízejí prostor. Proč byl Joel brutálně zavražděn, je zatím ponecháno na hráčově imaginaci.Dobře, takže tahle hra nebude o Joelovi a Ellie. Tahle hra bude o pomstě. O brutální, bestiální krvelačný pomstě. Já to beru. Sice mě mrzelo, jak nešťastně a hlavně zbytečně Joel zakokrhal, a tady souhlasím s Pijérem, který se vysmál tomu, když cizím lidem dobrovolně prozradil svoje jméno, ale stalo se. Joel nikdy nebyl klaďas. Byl to zatracenej pašerák a vždycky udělal, co musel, aby přežil. Nicméně skrze jeho budování vztahu k Ellie si postupně hráč buduje vztah i k němu samému a jeho zbytečné smrti jsem upřímně želel. Což byla dobrá věc, protože jsem byl již od počátku emocionálně zainvestován v této hře, a nabízenou roli anděla pomsty přijímám s odhodláním sprovodit ty anonymní zasrance z tohoto post – apokalyptického světa nějakým pořádně trýznivým způsobem. Oko za oko, bejby!Zatímco Tommy se vydal pátrat sám na vlastní pěst, a ještě zanechal instrukce, aby někdo zadržel Ellie a ta se do toho nepletla, sic rovněž riskuje svůj kejhák, Ellie o něčem takovém nechce ani slyšet. Po akci a emocemi nadupaném prologu se tedy konečně pouštím do samotné hry. Ellie putuje do města Seattle, kam údajně utekli vrazi Joela. Nicméně neputuje sama. Společnost ji dělá její nová láska – opálená mexická židovka Dina, která předtím chodila s klukem, ale pak zjistila, že se jí vlastně libí Ellie, a kam jde Ellie, tam půjde i ona.Paralelní dějová linka je tedy rozvíjející se čerstvý vztah těchto dvou holek. Na to nebudu nadávat, dvě líbající se holky jsou sexy, a protože v téhle hře chtějí všichni Ellie zabít, tak je příjemná změna sledovat, že se někdo s ní chce i líbat. Za mě dobrý. Tedy se vydáváte s Dinou do Seattlu, protože unikající vrazi měli nášivky polovojenské organizace Washington Liberation Front – WLF, familiárně označováni také jako „Wolves.“ Tady opustím úvod do děje a budu se věnovat samotné hře.První věc, které chci udělit absolutorium, je atmosféra. Někdo se férově zamyslel nad otázkou: „jak by asi vypadal Seattle po kolapsu známé civilizace a přesně takový ho vymodeloval. Je to absolutně skvělý. Při putování ústředních protagonistů navštívíte spousty obchodů, soud, synagogu, banku, tetovací salón, školu, nemocnici, metro, televizní stanici nebo hotel. Každá ta budova vypadá, jako kdyby ji někdo ve spěchu opustil, a pak už se tam nevrátil dalších dvacet let.Atmosféra je rovněž doplněna různými artefakty, které ve hře nalézáte. Ono se to tedy jmenuje artefakty, ale jsou to většinou dopisy, vzkazy, lístky, zápisky, nebo útržky z deníku. Některé jsou dokonce na pokračování. Vzpomínám si na příběh holčičky, která Vlkům malovala posměšné grafitti přes jejich vylepené seznamy nařízení, a tak ji zastřelili. Její taťulda, mimochodem místní velmistr v lukostřelbě to tak nenechal, a začal je lovit. Sousedé mu nejdřív fandili, ale pak se zalekli represí, a chtěli ho udat. Tatík je ale převezl, uspal je a zamkl v garáži infikované spórami, aby se z nich stali plesnivci. Jenže jeden ho stihl kousnout, a tak se změnil i on… Tenhle celý příběh se dozvíte prostřednictvím dopisů, které si napsaly různé postavy, no a co myslíte – o deset minut později bojujete se stalkerem, který má na zádech luk…

Tohle bude pravděpodobně hra s nejpůsobivější grafikou, co jsem kdy hrál. Ve hrách jako Horizon, Red Dead Redemption, God of War nebo Plague Tale je rovněž nádherná grafika, ale tahle hra má jeden trumf navíc. Tenhle svět totiž vypadá nejvíc jako náš vlastní. Tedy on to JE náš vlastní, poté co se všechno hrozivě posralo, ale s tímhle prostředím se člověk dokáže nejvíce identifikovat, minimálně já z toho měl takový pocit.Cit pro detail. Opět disciplína, se kterou si dal někdo obrovské množství práce. Zvláště jsem to zaznamenal u bytů nebo kanceláří. Místností jsou v celé hře stovky a jedna jediná není odfláknutá. Jasně, že v úředních místnostech je přesně to, co byste očekávali. Byly to nicméně právě domy, které z celé této prohlídky dělaly něco osobního. Skutečně jsem se cítil jako u někoho doma – když jsem si prohlížel fotografie členů rodiny, plaketu za úspěšné studium, poházené elektrické kartáčky na zemi, nebo plakáty death metalových kapel v pokoji adolescenta. Byl to zvláštní pocit – být vetřelcem, který vstupuje někomu do bytu.

Když jsem zmínil cit pro detail, zastavím se ještě u jedné věci. V jedné z prvních scén celé hry jsou v pokoji Ellie digitální hodiny. Ukazují 6:38 ráno. Naschvál jsem před nimi bivakoval a těšil se, jak si v článku smlsnu na tom, že čas se neposouvá. Trochu mi zkysl úsměv na rtech, když se za minutu dotyčné hodiny pohnuly na 6:39. Říkal jsem si dobrá, tenhle pohyb o jednu minutu je nastaven pro šťouraly jako já, aby se neměli čeho chytit. Určitě tam už neskočí 6:40. Opět jsem se mýlil, dobrá práce.  Pár slov k protivníkům. Město Seattle, nebo spíše to, co z něj zbylo, je zmítáno v občanské válce. Bojují zde příslušníci zmíněné organizace „Wolves“ kam patří skupina hrdlořezů, co popravila Joela. Druhá frakce se nazývá Seraphites, výsměšně přezdívaní jako „Scars.“ Seraphites nejsou ničím jiným, než zatraceným kultem. V každé nepovedené společnosti musí evidentně být nějaký. Far Cry 5 má Peggies, Days Gone má Rippers, a Česká republika má Spolek přátel Miloše Zemana.Zatímco Wolves využívají moderní zbraně, Scars jsou plebové, co žijí pod doškovou střechou podobným životem, jako kdysi prvobytně pospolná společnost. Prohlašují, že moderní technologie jsou zlo (v tom spolu částečně souzníme!) a díky nim je tu tahle globální zkáza v podobě virem nakažených lidí a zániku civilizace, jak jsme ji znali. Chodí oblečení v kožených tunikách s luky, sekerami a noži, jezdí na koních, dorozumívají se pískáním… prostě redneci. Jejich ústřední postavou a vůdkyní byla jakási Věštkyně, kterou ale Vlci zajali a popravili. Víte, jak to funguje s kultem, jehož ústřední, pacifistická postava zemře mučednickou smrtí, že?Tedy Wolves a Scars jsou nelítostní nepřátelé na život a na smrt a v Seattlu spolu svádí krátké potyčky i dlouhé vyčerpávající bitky. Samozřejmě obě skupiny vnímají Ellie a Dinu jako vetřelce. Kromě těchto dvou frakcí jsou tu samozřejmě ještě bývalí lidé – současní nakažení houbovou infekcí, opět rozdělení do čtyř stádií, v závislosti na tom, jak dlouho jsou nakažení a jak moc splňují předpoklady pro posun do další kategorie. Samozřejmě nechybí lekačky, zvláště když se vynoříte z úzkého prostoru. Přestože jsem to čekal, stejnak mě to vyděsilo. Nejotravnější byli Stalkeři. Zatímco ostatní verze nakažených se malomyslně rozběhnou za kořistí, Stalkeři jsou chytří, útočí ze zálohy, a různě se kryjí. Rovněž využívají hit and run taktiku, a kolikrát se stalo, že mě dva střídavě útočící Stalkeři postupně rozpárali. Novinkou je Shambler – modifikace korpulentního Bloatera, který vzniknul speciálně díky častým dešťům a vlhkosti v oblastech Seattlu.Lidští protivníci také nejsou podřadní tupouni. Neustále postupují ve skupinách, koordinují svoje útoky, kryjí se za překážky a dělají obkličující manévry. Co mi přišlo jako skvělé vylepšení, je částečná deanonymizace obyčejných pěšáků. Například nějaké robce zaseknete sekeru do čela a o pár metrů dál se ozve: „NOO!! Suzie! You monster, you ll pay for that!“  Prostě nounejmáci dostali jména, a někdo jejich skonu skutečně želí. V žádné jiné hře jsem tohle neviděl a je to výborný, chválím.

Nepřátele jsme probrali, je na čase věnovat se zbraním a střelivu, které jim naperete do kožichu. Ellie začíná s tradiční pistolí a puškou, z Joelova baráku si vezme na svojí vengeance crusade jeho starý revolver, a časem získá ještě dvouhlavňovou brokovnici a luk. Rovněž umí používat kouřové granáty, nášlapné miny nebo Molotovy. Vecha Skrjabin je už spoustu let pod drnem, ale jeho označení pro zápalnou lahev vydrželo v paměti lidí déle, než cokoliv, co udělal v zahraniční politice.Dina není hratelnou postavou, ale použivá také celou plejádu zbraní a není tam jen na okrasu – dokáže zasáhnout a usmrtit protivníka, kryje se a není to tupá Nanynka, co si nechá dobrovolně napumpovat olovo mezi dudy. Fakt proti Dině nemůžu říct křivýho slova – z hlediska příběhu ani z toho herního. Jako můj věrný sidekick jsem ji velice ocenil.

Z původní hry se rovněž vrací celý systém craftingu, který zůstal v podstatě beze změn. Sbíráte několik surovin, ze kterých kutíte různé předměty nebo speciální munici do zbraní. Velmi se mi osvědčily vybuchující šípy. Někdy je to klasická Sophiina volba – máte hadr a benzín, a můžete si udělat buď lékárničku, nebo Molotov. Surovin a nábojů je ve hře kritický nedostatek, takže musíte dělat dvě věci: Za prvé neplýtvat municí a co jde vyřešit tichým zabitím na blízko, do toho nepálit. Za druhé projít každou jednu místnost třikrát tam a zpět, dvakrát naruby a jednou po kolenou, a vybrat vše, co se vybrat dá, což je i tak někdy žalostně málo. Do pušky nebo brokovnice budete nacházet toliko po jednom náboji, a to pěkně prosím na standardní obtížnost. Vůbec nechci vidět, jak se tohle hraje na Hard, Survival nebo dokonce Grounded, což je údajně Mother of all Hells.Vylepšování zbraní je rovněž aspekt z prvního dílu, který se navrátil i sem. Téměř každá zbraň lze vylepšit, a každá má čtyři různá vylepšení, povětšinou zlepšující atributy zbraně: rychlejší střelba, mírnější zpětný ráz, větší zásobník, větší poškození, lepší míření, rychlejší nabíjení. Například k pušce lze přimontovat optické hledí a udělat z ní pušku odstřelovací, lidově řečeno sniperku. Opět se zde projevuje cit pro detail – samotný akt vylepšování neznamená, že Ellie dvakrát neurčitě pomačká zbraň na náhodně vybraných místech a voilá, ale celou ji rozebere, vyčistí, něco přidá, něco vylepší… prostě vypadá to REALISTICKY. Takové úpravy samozřejmě trvají mnohem delší dobu, ale tohle je hra, kde střílíte prašivce, střílíte lidi, a sem tam muchlujete Dinu, nikdo nechce sledovat dvacetiminutovou úpravu revolveru.

Obligátní stromy dovedností fungují podobně, jako v prvním dílu – sbíráte tablety, a postupně si odemykáte různá vylepšení na postavu a zbraně. Trik je v tom, že na odemčení celé nové větve je potřeba nejdřív najít konkrétní manuál. Některé nemůžete minout – jsou součástí hlavní dějové linky, ale jiné jsou snadno přehlédnutelné, a pokud budete zbrklí, některé talenty si vůbec neodemknete.Hrozně chci pochválit systém hintů. Občas se prostě dostanete do situace, že nevíte kudy dál. Hra vás v tom nechá dobrejch pět minut vyráchat, a když se i po uplynutí této velkorysé časové lhůty točíte v kruhu jako Káča na bále, milostivě obdržíte možnost, která funguje na principu: „Můžeš se tu ještě sám trápit, ale když zmáčkneš tohle tlačítko, Ellie ti řekne, kam dál, ty zabedněný troubo!“ Puzzly nejsou dominantou této hry, ale její nedílnou součástí. Některé jsem vyřešil sám, u jiných velice rád mačkám spásonosný čudl.

Hudba je podobná jako v jedničce. Není dominantní, je doplňující. Velice ráda se připomene ve vyloženě stresových momentech, a tyto momenty tím pádem ještě amplifikuje. Nevím, kdy naposledy se mi potily ruce u hraní. Občas se o víkendu naperu k obědu a pak když chci něco hrát, usínám u toho. Tady mi strach nedovolil. Atmosféra v kombinaci s vizuálem a hudebním podkresem na jedničku.No hele, zatím to chválím, kudy chodím, a hra aspiruje na deset z deseti. Dokonce i skalní odpůrci této hry schlíple uznávají, že po technické stránce je to majstrštyk. Jenže nyní se dostáváme k druhé části tohoto článku, a tou je příběh. Jak jsem psal už v bezpočtu předchozích recenzí, pro mě je příběh stěžejní částí celého dojmu. Hraju tu hru pro ten příběh, pokud to má hezkej obal, kulisy a prímově se to hraje, tím lépe, ale story je kruciálním prvkem každé hry a tuplem této, která si na něm zakládá. Budu to popisovat postupně a podrobně. Pravděpodobně to bude delší než předchozí část, a taky emotivnější a zajímavější, než suchopárné popisování herních mechanik.

Ellie a Dina tedy úspěšně doputují do Seattlu a začíná manhunt. Tahle část mě bavila, protože je to podobné jako Death List Five z Kill Billa. Ellie byla přítomna při brutální popravě Joela, a tak ví moc dobře, jaké vejlupky hledá, alespoň teda podle ksichtu. Postupně hledáte vodítka k jednotlivým členům skupiny, kolem kterých se stahuje smyčka. Někdy dokonce přijdete pozdě – Joelův bratr Tommy se taky činil, a z jedné robky udělali ježečka blázniví kultisté se svými luky a šípy.Kromě vykonávání spravedlivé vendety nechybí ani drama mezi ústředním párem: Dina zjistila, že je těhotná! Prostě někdy předtím, než se rozhodla koštnout dročení pičule (tedy jiné, než své vlastní…) se uvolila dát poslední šanci ogárkovi, a takhle neslavně to dopadlo. Jsme ve světě, kde je člověk člověku vlkem, ale naopak není poskytovatelem prezervativu, tedy holky se trochu poňafaj ve stylu: „Já přišla odkráglovat bídáky, a ty jsi najednou těhotná, to jsi tu teď zadarmo drahá, co.“  Tedy Dina zůstává v obsazeném divadle s vysílačkou jako podpora, zatímco Ellie se vydává do další části města na vlastní pěst.Tady už to byla občas výzva. Příslušníků WLF je zde jako hub po dešti, dokonce mají hlídací psy, a Ellie opuchla o parťačku a musí se probít na vlastní pěst. Surovin je málo, nábojů je málo, nepřátel naopak hodně… nebudu lhát, párkrát jsem tu zakokrhal, ale pořád mě to bavilo. Po cestě potkáte Jesseho, což je takovej zábavnej Asiat, a mimochodem je to ten vejlupek, co napustil Dinu. Rozchod vzal nicméně sportovně, takže netřeba se bát, že by Ellie vandroval do její nově nalezené lásky. Jesse je tam od toho, že chce ústřední dvojici pomoct, a s kumpánem jde vždycky všechno líp. Takže další část hry je opět v tandemu.Celá ta hra je rozdělena do několika kapitol, které symbolizují jednotlivé dny v Seattlu. Mezi kapitolami jsou různé flashbacky, většinou s Joelem a Ellie, tedy hráč, který je okraden o jejich vzájemnou interakci dostává alespoň tuto cenu útěchy. V těchto scénách se taky rozkrývá jeden zásadní spor: Ellie donutí Joela přiznat barvu, jak to tenkrát bylo s vakcínou a je zdrcena, když ji Joel řekne, že raději zachránil ji, než aby ji obětoval a zachránil zbytek světa. Cítí, že život, který by končil její smrtí pro dobrou věc, by měl větší smysl, než ten, který žije a jejich vztah se tím zásadně poškodí.Nu, hlavní zlosynka Abby mi stále unikala, ale postupně jsem zahubil celou její doprovodnou crew. Vypadalo to, že postavy jsou připraveny vrátit se do Jacksonu, Jesse se těší na to, jaký to bude bejt fotřisko, dokonce se ke skupině připojí i Tommy, a říkám si hele bylo to možná trochu krátký, ale já to beru, tohle je teda evidentně konec s prostorem pro třetí díl. A když jsem už začal přemýšlet, jestli tomu dám devítku nebo vejš, a kdy teda začnou rolovat titulky, stalo se něco neuvěřitelnýho.Do divadla vtrhla arcisvině Abby, Tommyho vzala jako rukojmí, Jesseho odprášila Berettou do hlavy, takže ten už si tatíka nezahraje, a Ellie drží na gun pointu. Tohle je mimochodem poslední věta. Jako kdyby Ellie & spol. neměli žádný právo na spravedlivou odplatu za smrt Joela. Jako kdyby to snad celý byla jejich chyba. „We let you both live and you wasted it.“ Such audacity! Chtěl jsem té mužatce vyškrábat oči, ale místo toho následoval střih.A to co přišlo po něm, je jeden z největších experimentů, které kdy jakékoliv herní studio udělalo na svém hráči a pravděpodobně ten hlavní důvod, proč tábor klevetících nepřejícníků jest tak hojně zastoupen.

Hra se vrací čtyři roky zpátky do nějakého lesa. Je tam mladší Abby, má menší ruce a (né o moc) větší prsa, ale je to pořád ta stejná Abby, kterou chcete ukřižovat hlavou dolů hned poté, co ji poválíte v dehtu a peří. Jenže nic z toho se nestane. Vy za ní totiž musíte hrát. A teď vám řeknu, co se dělo dál. Né ve hře, ale v mém pokoji.

Zhnuseně jsem zahodil ovladač, jako kdyby ho někdo právě pochcal, a proti tomuto nestoudnému imperativu jal se marně bránit verbální litanií, která byla jasně adresována postavě na obrazovce, protože nikdo jiný v místnosti nebyl: „Tohle odmítám! Odmítám to! Nebudu to dělat! Nebudu hrát za tuhle flundru s prackama tak mohutnejma, že by mohla v jedný podržet pivovarskýho valacha a druhou ho okovat! Já na to kašlu! Končím s touhle hrou! Nenuťte mě hrát za tuhle nařáchlou čubu co típla Joela, kterej jí zachránil její mizernej kejhák!

Skutečně bych v tu chvíli hrál raději za Darth Vadera, Saurona, Lordy Voldemorta a Aweho, JUDr. Juraje Podkonického (to je ten zmrd exekutorskej, co v Praze královsky dojí černý pasažéry) nebo Hermanna Wilhelma Göringa, ale ta hra nikoho ze vzpomenutých pánů jako hratelnou postavu nenabízí. Musíte hrát za Abby Andersonovou.

Měl jsem výraznou chuť to přestat hrát a odinstalovat. Kvůli následujícím dvěma věcem jsem to nakonec neudělal.

1. Pokud to odinstaluju, nemůžu na to napsat recenzi. Nemůžu napsat článek o hře, kterou jsem nedohrál, to je čistý amaterismus. Můžu se po tom vozit, vysmívat se tomu, kritizovat to na pěti stranách plamennou filipikou, ale musím to nejdřív dohrát. Proto nikdo z vás nečetl recenzi na Kingdom Come: Deliverance. Hru jsem proklel a nedohrál, článek tedy nikdy nenapsal.
2. Nezjistím, co se stalo s Ellie. Třeba tu mužatku s medvědíma tlapama nakonec odbouchne v epilogu, a bylo by pěkně trapácký podívat se na to na youtube, místo toho, abych byl přímým exekutorem její demise, o což samozřejmě stojím nyní více, než kdy jindy.

Zatímco jsem byl plně pohroužen do nemilosrdného souboje nasraného Papina proti vypočítavému Papinovi, Abby dál trpělivě čekala, až s ní alespoň pohnu. Tohle trvalo deset minut. Deset minut jsem přemáhal svojí absolutní nechuť hrát za tuhle postavu. Tenhle prolog za Abby měl ukázat následující dvě věci: Že je Abby hodná tatínkova holčička, a taky důvod, proč zabila Joela golfovou holí.V prologu totiž s věhlasným chirurgem Jerrym Andersonem osvobodíte zebru zamotanou do ostnatého drátu. Wau, to je ale doják! No a pak tatínek dostane telefonát, že se podařilo najít tu zázračnou holčičku, a ať jde do nemocnice… jasně, a o tom to celé je. Konečně se dozvídáme ten důvod: Jerry Anderson je přesně ten mameluk, který Joelovi bojovně hrozil skalpelem, když si chtěl vzít zpátky Ellie a nechtěl ji nechat obětovat na oltář vědy a ukončení pandemie. Jenže Jerry dostal na výběr: Vydej Ellie, můžeš žít. Jerry se rozhodl ji nevydat a zaplatil za to životem.Joel na výběr nedostal. Byl přepadnut v přesile, postřelen brokovnicí a utlučen golfovou holí, aniž by se mohl bránit.

Jerryho mi mimochodem vůbec není líto. Záchranou náhodné zebry si to nevyžehlí. Navíc v době svého exitu měl tu zkurvenou roušku. Lidi s rouškou mě od jisté doby automaticky hnětou. Ještě trošku jsem doufal, že po tomhle vysvětlujícím prologu se hra opět přepne do Ellie… alééé ne. Prostě jste odsouzeni hrát za postavu, kterou opovrhujete. Celé 3 dny v Seattlu. Celou druhou polovinu hry. Protože ano, jsme v polovině. Tvůrci evidentně chtěli, aby se hráč prošel v botách někoho, koho nemůže ani vystát. Aby se ho snažil pochopit a nalezl k němu třeba i nějaké sympatie.

Víte, co jsem nalezl já? Nové a zábavné způsoby, jak usmrtit Abby. Poté co se mi omrzelo nechat ji probodat šípy a čepelemi kultistů, či naservírovat ji jako hlavní menu i s dezertem pro hordy lačných plesnivců, vylezl jsem s ní na výškové budovy a naschvál z nich skákal. Opakovaně. Topil jsem tohle maskulinní kotě jako…no, jako kotě. Naše rodina v tom má praxi, nebožka babička musela taky doma v Maloticích topit koťata, akorát ona z toho měla trauma, já v tomto případě zadostiučinění. Pokud hra chce, abych hrál za Abby, budu za ní hrát, a budu za ní umírat s důrazem na to umírání. Dokonce jsem se podivil sám nad sebou, jak jsem dětinsky vindiktivní kvůli blbé postavičce v nějaké hře. Tohle se ale tvůrcům povedlo skvěle – vyvolat emoce. Je jedno, že jsou negativní, ale jsou!Dobře, člověk má i od tohoto nepovedeného a násilně implementovaného segmentu různá očekávání: Chtěl bych, aby tato druhá část byla o tom, jak Abby postupně zjišťuje, že její parťáci jsou na pravdě boží, jak cítí, že se smyčka stahuje, jak je nejistá a vyděšená. Chtěl bych, aby Abby na konci prohrála. Samozřejmě je to úplně o něčem jiném. První den s Abby je hlavně o půtkách s kultisty o území. Vývojáři si uvědomili, že lidi budou prskat, když budou muset povinně hrát za tuto postavu, tak alespoň její hratelnost udělali přímočarou a popravdě docela zábavnou.

Zatímco hraní za Ellie je neustálé plížení, útoky ze zálohy a tiché zabíjení, Abby je tank, co se urval z řetězu. Svými osvalenými pažemi rozdává čenichovky jak na běžícím pásu, používá útočnou pušku, samopal, pumpovací brokovnici s výbušnými náboji, které si umí sama vyrobit z nalezených surovin, a trubkové bomby. Později za ní naleznete dokonce plamenomet. Hraní za Abby byla fakt zábava, dokud jste si neuvědomili, že je to Abby, za koho hrajete.Její příběh je… já nevím. Na spoustě místech to nedává smysl. Nechci to vyloženě odsoudit, ale nadšením jsem z toho rovněž nehýkal. Je to opět úplně jiný, než bych čekal. Po úvodním dnu si Abby zavolá šéf celé WLF organizace jménem Isaac, takovej starej černoch, a řekne jí, že její kámoš Owen dezertoval, ať ho najde. Ona by i ráda, ale taková vyžraná kultistka s obrovským obouručním kladivem ji po cestě lstivě přepadne a přemůže, a už ji vlečou k rituální popravě.Seraphiti totiž mají takový hezký obyčej: Pokud čapnou příslušníka Vlků, oběsí ho na stromě, ale né tak, aby mu zlomili vaz, ale nechají ho tam škubat jako lapenou rybu na vlasci, a mezitím mu vyříznou střeva z břicha. Nevím, proč tohle dělají, jsou to pošahanci. U Abby by mi to samozřejmě nevadilo, ale tak nějak víte, že přestože s sebou hází s provazem kolem krku, tak prostě nezdechne, protože jak by se potom mohla objevit v divadle o dva dny později a trpce vyčítat Ellie, jak k ní byla milosrdná a ona to svojí touhou po odvetě celé pokazila.

Kromě Abby je chycena ještě taková mladá Asiatka, která je odpadlicí od kultu, a ti sadisti ji zlomí ruku. Potom je ovšem ze zálohy postřílí její bratr Lev. „Nechte ji tam viset a utečte!“ radím na dálku sourozeneckému páru, dobře si vědom, jaký ponurý modus operandi následuje v případě záchrany života zmítající se Abigail. Ale copak si myslíte, že mě poslechli? Jenže problém, široko daleko nejsou žádné golfové hole, jejichž opakovanými údery se tato všivá persóna revanšuje za záchranu jejího mrzkého života, co teď s tím? Udělá pravý opak a pomůže jim!Tohle je druhá kapitola za Abby. Spojíte se se svými úhlavními nepřáteli, i když abychom byli féroví a objektivní, ta dvě Asijská děcka – Yara a Lev – jsou sami odpadlíci, tedy kultisté jsou naprdnutí na celou trojici bez rozdílu. Chcete říct, proč tito členové opustili kult? Protože Lev není tak úplně Lev, je to Lilly. Ó ano, zlý zpátečnický kult neakceptuje, když se někdo cítí jako muž v ženském těle, a tak raději vzali kramle. Hele, týpkovi je tak osm let, ale když už v takhle útlém věku si je neochvějně jist, že se narodil ve špatném těle, kdo jsem já, abych soudil!

Ústřední trojice nalézá Owenův úkryt v opuštěném Aquaparku. Kromě Owena, který je mimochodem bývalý boyfriend Abby, se zde nachází jeho současná dívka Mel, jež je s ním dokonce těhotná. Ty dvě slípky se vzájemně nesnesou a je komické sledovat jejich interakce.  Mel občas jadrně vyjádří to, co si myslíme všichni.Saďouři tu Yařinu haksnu pěkně dokaličili, a vypadá to, že pokud se nesežene nějaká čupr gut medikace, mladá partyzánka zemře na sepsi. Tedy Abby putuje do nemocnice, aby zachránila dva bývalé kultisty, z nichž by si ještě pár dnů zpátky nadělala předložku před krb. Jaký názorový veletoč! Každopádně scéna v nemocnici patří k tomu nejlepšímu, co hraní za Abby nabízí. Spustíte se do sklepních prostor nemocnice, které byly zaplněny prvními pacienty, když nákaza ve městě propukla. Atmosféra opět na jedničku, měl jsem z toho zpocenou prdel. Následuje asi nejlepší boss fight v celé hře.

Někdo z vývojářů při vzniku této hry položil následující otázku: „Hele, co by se stalo, kdybychom spojili toho rychlýho, toho zákeřnýho, toho děsivýho, co vydává klikací zvuky no a samozřejmě musíme přidat i toho silnýho tlustýho šmejda, kterej je bossem sám o sobě! No a výsledek je tohle.Oficiálně se to jmenuje Rat king. Nějak nevím proč. Krysou jsem byl spíš já, a snažil jsem se utéct před tímto deratizačním týmem nabuzených srostlých zrůdiček. Tenhle zmetek mi dal teda pořádně zabrat, ačkoliv bylo zábavné sledovat, jak Abby zmuchlal a roztrhal jako milostný dopis od nežádoucí osoby, a pak to ještě párkrát zopakoval. V průběhu boje se navíc odloupne z celé masy ten zákeřnej šmejd a různě vyskakuje ze zálohy.Když se mi podařilo asi na osmý pokus porazit tuto srostlou masu prvotní nákazy, ten solitérní bídák se stále ukrýval ve stínech a ještě jsem se s ním kočkoval dobrých pět minut honičkou v různých šachtách a opuštěných místnostech, než se mi povedlo ho típnout. Napínavý, originální, děsivý, akorát je to pořád za Abby, no…

Dál je ten příběh ještě komičtější. Zachráníte Yaru, ale následně uprchne Lev. Ptáte se kam? No přece na ostrov těch sektářů, do jejich ústřední bašty, do jámy lvové, kde není místo pro malé holčičky, které se identifikují jako malí chlapečkové. Přesto tohle je to místo, kam zamíří, protože chce svojí autoritářské fanatické kult milující matce sdělit, že se necítí být ženou. Zrovna teď, když se schyluje k masivní bitce o ostrov mezi Vlky a Jizvouny, to si pacholek nevybral dobrý den!Tedy s Yarou pronásledujete Lva mezi doškové střechy a hospodářskou zvířenu, ale sakra, Lev stihne vlastní matku zabít, protože ona chtěla zabít jeho, jelikož se necítí být ženou, když se jako žena narodil, a to se u nás v sektě neodpouští! Takže jasný případ sebeobrany, Lev did nothing wrong! No, né tak docela. Ústřední trio je obklíčeno vojáky Abbyina bývalého chlebodárce – WLF. Hlavní papaláš Isaac nemůže uvěřit svým očím, že jeho obávaná terminátorka přeběhla na nepřátelskou stranu a chce Lva zastřelit a Abby pohnat k vojenskému tribunálu. Postřelená Yara zabije Isaaca, načež je impregnována více kulkami, než má tenhle příběh WTF momentů. To si tu uzdravenou ruku moc dlouho neužila, co.Abby se Lvem utíkají a vrací se do Aquaparku, kde ale mezitím úřadovala Ellie, takže mrtvoly Owena a Mel se válí v tratolišti krve. Abby je konečně jasný, že se po městě pohybuje jednotlivec nebo skupina, která jde konkrétně jí po krku, a díky opodál pohozené mapě, což je teda vážně amatérské Ellie, se vydává na retribuční výpravu. Lva bere s sebou, kdyby ho zas někdo prudil za změnu pohlaví, bude neprodleně zabit v sebeobraně, to je jasný.No a hra se opět dostává do momentu, ve kterém už jsem jednou byl. Abby vs Ellie. Konečně zjistím, jak to celé dopadne! Protrpěl jsem si několik dlouhých mil chůze ve škrpálech tohoto pomstychtivého babochlapa, a teď mi teda naservírujte ten konec. Už od něj věru moc nečekám. Tommy vyruší Abby, zrovna když chce odprásknout Ellie, která uniká a následný boss fight tuze připomíná závěr Rise of the Tomb Raider, kdy můžete svého protivníka napadnout pouze tehdy, když se nedívá.

Několikrát dobrovolně posílám Abby do náruče smrti, protože: a) je to pořád zábava b) chtěl jsem vědět, jestli tím neaktivuji nějaký alternativní konec hry. Jenže ne, tahle hra nemá víc konců a frustrovaný hráč musí pískat podle notiček Neila Druckmanna a jeho pohůnků. Tedy ve finále jsem musel těmi ocelovými pěstmi tlouct Ellie, což jsem fakt nechtěl, a když už to vypadá, že Ellie má na kahánku, přiřítí se Dina a začne zuřivě bránit svoji lásku (Dina je furt super), jenže Dinu střelí ze zálohy Lev do ramene, načež Abby ji čapne a párkrát jí hlavou třískne o parkety, a chystá se ji podříznout, což je prostě hrozný a mám opět chuť to odinstalovat.Jenže zasáhne Deus Ex Machina která je v této hře reprezentována těhotenstvím. Ellie řekne, že Dina je těhotná, na což Abby odvětí „good!“ a vypadá to, že ji stále chce podříznout jako krocana na den díkuvzdání, ale Lev jí to rozmluví, tak teda akorát utrousí, že už nikoho z nich nikdy nechce vidět, a ať ji nehledají, a vyklidí scénu.

Mimochodem těhotenství tady hraje takovou „out of a jail card“ Například Ellie brutálním způsobem morduje všechny, kdo se účastnili smrti Joela. Noru utluče kovovou tyčí, Jordanovi zarazí čepel až po držadlo do krku, a ani u toho nemrkne. Jenže kdy se jí při scéně v Aquaparku snaží Owen sebrat pistoli a je zastřelen, a následně je ubodána i jeho těhotná snoubenka Mel, která na ni v ten moment zaútočí, najednou to hrozně prožívá. Ellie se může zvencnout, když zjistí, že Mel byla těhotná. Úplně se složí a je z místa odtažena Tommym a Jessiem, kteří na scénu dorazí vzápětí. To samé Dina – je ušetřena pouze proto, že je těhotná. To jako když se necháte napustit, tak máte imunitu, a co jste spáchali předtím, už se najednou nepočítá, a všichni s vámi musí jednat v rukavičkách? Teda né že by Dina zrovna za něco mohla, ale Mel chtěla původně popravit Tommyho i Ellie, aby nebyli žádní svědci Joelovy vraždy, takže dobře jí tak.Tahle hra mimochodem podsouvá další falešný konstrukt. Owen je kluk z plakátu, a Mel je…průměrná a nepřitažlivá. Je to sice stále více žena než jeho předchozí partnerka Abby, ale nedotkl bych se jí ani tyčí na dráždění opic. Peníze v tomto post – apokalyptickém světě nehrají žádnou roli, vše funguje na směnném obchodě, takže Mel není ani bohatá. Tahle hra se snaží hráče přesvědčit, že je jedno, pokud jste chudá a ošklivá, i tak máte šanci, že perspektivní pohledný ogárek s vámi bude chtít založit rodinu. Nevěřte tomu, není to pravda. Bohužel žijeme v době, kdy se kvůli vyšší potřebě inkluze promenují na přehlídce ve spodním prádle i upocené kypré bečky, na které nikdo není zvědavý, a tohle je něco podobného.

Než přejdu k epilogu a závěrečnému hodnocení, ještě jednu poznámku zdánlivě od věci si dovolím. Vždycky jsem si myslel, že pokud na této planetě nastane nějakej korunovanej průser, lidi se vrátí ke kořenům, budou bojovat o přežití, a najednou je nebude zajímat, jestli jejich těžce vybudovaná nová komunita má hajzl pro třetí pohlaví. Což tady naštěstí není, ale řekněme, že z toho relativně malého počtu hlavních a vedlejších postav vychází tohle:

• Ellie je jednoznačně na holky. Před Dinou měla nějaké děvče jménem Cat a neustále přemítala, jak její orientaci přijme Joel
• Dina je bisexuální židovská Mexičanka, která počne dítě s Asiatem asi tak dva dny předtím, než se rozhodne prubnout druhej tým
• Abby VYPADÁ jako transsexuál. Je to nicméně pouze žena se silnými maskulinními rysy, která příliš posiluje
• Lev JE transsexuál. Jeho původní jméno je Lilly. Moc nevěřím tomu, že mu někdo udělá operativní změnu pohlaví, takže bude muset žít s nenáviděnou frndulou do konce života
• Owen je prostě jenom kokot. Napustí šeredu Mel, ale podvádí jí s Abby. Nemám rád Mel ani Abby, ale tohle je zbytečná podlost. Ta scéna je mimochodem největší cringe. Owen a Abby se perou, protože spolu nesouhlasí, najednou se začnou líbat, on ji vyhrne tričko, což je kapitální zločin a některé věci se prostě ve slušné společnosti neukazují. Za tyto smutné ceciáše záporných hodnot by se jí vysmál i tým korejských akvabel. Mimochodem, nepochopil jsem, proč postava Abby nosí podprsenku. Kdybyste neměli nohy, nosili byste boty?

I když jsem vytvořil tenhle seznam, je to jen pro zajímavost. Odlišné orientace mi nevadí, neuráží mě to, akceptuji, když někdo se narodí jako muž ale cítí se být ženou a naopak. Co neakceptuji, když se narodí jako muž a cítí se bramborou, chobotnicí, patnáctým či žádným pohlavím – to jsou garbage humans žebrající o pozornost, kteří by v tomto krutém světě dlouho nepřežili, v tom našem se jim bohužel dostává nezasloužené pozornosti.Inu, dost plamenné agitace a zpátky ke hře a epilogu. Kterej je překvapivě docela dobrej a zachraňuje, co se dá. Ellie a Dina mají svůj happy end, vychovávají společně malé čúráče, mají farmu s ovečkami a všechno vypadá bezva, akorát Ellie se nikdy nevyrovnala s událostmi v Seattlu a stále jí to pronásleduje. Celá ta věc má dvě roviny: Nejen, že Abby připravila Ellie o Joela, ona ji okradla i o možnost mu odpustit, že ji lhal ohledně nalezení vakcíny na pandemii. Všechno zhorší příjezd Tommyho, který vyjeví, že někdo viděl ženskou s obrovitejma tlapama a malým klukem s lukem v Santa Barbaře. Sám kvůli poslední potyčce přišel o oko, a byl by tam zadarmo drahej, tak alespoň ponouká Ellie, aby se stala nástrojem pomsty.Dina o tom nechce ani slyšet, ale Ellie je nahlodaná a prostě jde vykonat tuhle uleželou odplatu, přestože na ní Dina zkouší citový vydírání nejvyšší úrovně. Jenže nic nepomáhá, a neoriginální zápletka epilogu je tedy jasná.

První část sleduje opět příběh Lva a Abby, kterak se potloukají ve slunné Santa Barbaře. Abby se snaží najít pozůstatek své původní partizánské skupiny – Fireflies – kam patřila celá její původní parta i s tatíkem co zaklepal papučema a jejich původní cíl byl najít vakcínu a pozvednout civilizaci z totálního svrabu, kam se nekontrolovatelně zřítila. Tohle se jim daří, dohodnou se přes vysílačku s aktivní buňkou na nějakém ostrově, ale po cestě je přepadnou a zajmou pašeráci lidí, kteří žijí v takové vile a každý kdo je chycen, tam pro ně vykonává nejpodřadnější práce a nedostane za to ani zlámanou grešli.Ellie se vydává po stopách Abby a je rovněž chycena pašeráky, ale přechytračí je a vydojí z nich, kde ukryli Abby. Závěrečná přestřelka v obrovský vile proti hromadě nepřátel mě vlastně docela bavila. Abby s Lvem byli mezitím za svojí vzpurnost přivázáni ke kůlu na pláži, aby tam pomalu zdechli. Líbilo se mi, že Ellie mohla sejmout Abby přivázanou na tom kůlu, nebo jí tam nechat chcípnout, ale ona jí odváže a odvede k lodím.Abby vypadá naprosto zbědovaně. Zhubla tak třicet kilo, je to kostra potažená kůží, kozy neměla nikdy žádný, ale teď opuchla i o ty fajnový bicáky. Jakože…hrozně jsem jí chtěl dát do držky celou hru, ale když jsem jí viděl v tom epilogu… to je jako kopat do třínohýho psa s padoucnicí. Vlastně jsem byl úplně v pohodě s tím, když jí nechám odjet.

Ne tak Ellie. Ellie se táhla do Santa Barbary celou tu cestu pro tu zatracenou pomstu, no tak pomsta prostě musí bejt i kdyby na chleba nebylo. Abby vůbec nechce bojovat, ale když Ellie vyhrožuje, že podřízne Lva, tak se do sebe pustí. Poslední souboj vypadá jako rvačka kriplů ze South Parku. Obě postavy melou z posledního a jsou silný jako perníkovej husar, přesto se snaží svého protivníka zahubit. Abby ukousne Ellie dva poslední prsty na jedný ruce, a chvíli to vypadá, že může vyhrát kdokoliv, ale pak se Ellie podaří stáhnout hlavu své nenáviděné rivalky pod vodu, a Abby začne polykat andělíčky. Když už to vypadá, že Abby vypustí duši, proběhne další flashback Joela na verandě, kterak brnká na kytaru, a Ellie najednou zjistí, že jí nedokáže zabít. A to ani nemusela zaznít otřepaná hláška „Wait, I am pregnant!“Nechá ji odjet na loďce i s polomrtvým Lvem, kecne si do vody a brečí. Pak se nějak zmátoří, vrátí se domů, a zjistí, že Dina s čúráčetem vzaly kramle. Vezme kytaru, že si alespoň zabrnká Joelovu oblíbenou, a zjístí, že bez těch dvou prstů, co jí uhryzla Abby, už to nějak není ono. No, a tohle je poučení z tohoto příběhu: Pomsta ti nakonec všechno vezme. V případě Ellie je to Jesse, Dina s děckem, a schopnost hrát na kytaru, a v případě Abby to jsou všichni její kamarádi.

 

No, a to je celej příběh Last of Us II. Hry, která je velice polarizující a hráči ji buď vynášejí do nebes, nebo naopak špiní nálepkami „woke sjw trash.“  Nedokážu se zařadit ani k jedné skupině. Z herního hlediska je to mistrovský dílo.

Když vezmu příběh… skvělá režie na slabší scénář.  Jako největší negativum stále vyhrává nutnost hrát za Abby. Úplně bych si vystačil s příběhem o pomstě, ale to by bylo moc jednotvárný, uznávám. První půlka hry je i příběhově dobrá, je to jako kdybych žral dort, a v půlce přiběhl Neil Druckmann a řekl: „Počkej, něco tomu chybí!“ a zabodl mi do toho zbytku hovno na štorc. Ok to přeháním. Abby měla dobrý schopnosti i zbraně, a ten její příběh… jsou tam komicky nesmyslný rozhodnutí, ale sežvejkal jsem to. Hru zbytečně svazuje přílišná lineárnost – hráč nedostane vybrat naprosto v ničem a musí to pokorně odehrát přesně tak, jak bylo zamýšleno. Takhle to ale bylo i v prvním dílu, kde mi to naopak nevadilo, protože ten příběh se mi líbil, takže je to hodně subjektivní. Místo závěrečného resumé přikládám můj shrnující názor, který jsem otiskl na youtube kanálu Girlfriend Rewies, což je kluk s holkou, kteří dělají fakt zábavný a skvěle zeditovaný videa o hrách. Na tuhle hru měli pozitivní názor a za to obdrželi několik výhružek smrtí, a někdo je dokonce i stalkoval a museli ho dát k soudu, což už je fakt brutální nonsens. Líbí se vám hra, někomu jinýmu ne, a on vám za to chce ublížit. Svěrací kazajku na tyhle idioty, fakt.Celkový hodnocení: Hra 10/10, příběh 5/10. Pokud si to chcete zprůměrovat, prosím. 7 a ½ z 10. Nejsem si jistej, jestli to můžu doporučit fanouškům prvního dílu. Některým určitě ano, jiným určitě ne. Pokud jste dočetli až sem a nepřeskakovali, tak víte, o čem je ta hra, víte, co se tam stane, a víte, jak to dopadne. Rád jsem vám ušetřil peníze, není zač.

A tady máte jednu bonusovou Abby na závěr!