Čus čuníci,

Insignifikance tohoto článku je do očí bijící, přestože je asi důležité, abych jej napsal. Už jen proto, že jsem letos ještě nic nenapsal.

Ještě žiju. Nerezignoval jsem na jakoukoliv tvůrčí činnost s definitivní platností. Jako všechno na tomhle světě, i tohle je totiž dočasné.

Víte, když člověka hodí do malé ohrádky jménem do práce – do obchodu – domů, jakýkoliv tvůrčí zápal umře jako první. Nechtělo se mi psát o ničem, a tak jsem to taky nedělal. Myslím, že přelom února a března byl nejhorší, to jsem celý měsíc neviděl nikoho a ani si nic nekoupil. A o čem taky psát v takovém případě…

Nyní jsem se ze stavu nulové socializace posunul konečně kupředu, a občas se rád s někým vidím, tak jednou, dvakrát týdně, ono zase nic se nemá přehánět. A je milé zjistit, že pořád existují lidé, kteří se rádi vidí se mnou!

Na tomhle místě bych chtěl poděkovat za návštěvu Timurovi, který mi přinesl zajímavé knížky od Suvorova. „Beru svá slova zpět“ jsem už přečetl (a leckde se nestačil divit!) a teď pokračuji Akváriem. Určitě si budu chtít přečíst další knihy od tohoto autora, píše to velice čtivě se spoustou legračních příměrů a zároveň se odvolává na běžně dostupná fakta. Detailní názor na přečtené knížky sdělím Timurovi na blížících se Samopších.

Chtěl bych poděkovat Artymu a Míše, že nás s Esem a Markét pozvali k sobě na bezva večer, a ještě Esemu zejména za to, že za mě vyplnil mrzké sčítání lidu, nakolik tato pazgřivina je pod moji rozlišovací schopnost a určitě by mi v nedaleké budoucnosti chodily výhružné úřední imperativy, jaktože jsem to ještě nevyplnil.

Chtěl bych poděkovat Katce, která precizně zorganizovala narozeninové překvapení pro Pavla, a dali jsme si společně Matušku v hostivařském parku a určitě tím porušili nějakou bezcennou vládní kokotinu. No regrets, though!

Chtěl bych poděkovat Mari za milé odpoledne u deskové hry „Pandemic“ (ano, jak tématické) kde jsme ještě s její spolubydlící Žandou zachraňovali lidstvo před zničením. Teda až poté, co holky unavily moje nihilistické otázky, jestli si to padoušské lidstvo skutečně vůbec zaslouží nějaký zachraňování, a jestli nebude lepší kopat za virovej mančaft a celý tohle trápení alespoň elegantně urychlit.

Chtěl bych poděkovat Tomovi a Terezce za poctivou túru po Praze, kde jsme zfutrovali epesní burger a výbornou zmrzku. Milá společnost a dobré jídlo je v této všeobjímající temnotě alespoň nějaký paprsek světla.

Chtěl bych poděkovat Pijerovi za zorganizování kartiček s Martinem a Buritem, sice jsem tam něco popil a pak usnul u stolečku, ale předtím alespoň vyhrál s Gobliny, a to se počítá!

Chtěl bych poděkovat Proxymu, za to že se zastavil u mě, a pak mě hostili s Barčou u sebe se skvělou Proxy-made česnekovou pomazánkou! Jo a taky mi docela naložil v kartičkách s balíkem, kterej měl ode mě půjčenej, ale tak aspoň jsem měl možnost to pořádně votestovat a časem to ještě vylepším.

Tohle je po půl roce třetí delší věc, co jsem napsal. První byla analýza a meziroční srovnání vlastních magicových investic, zveřejněná v Karťušenkářích pár dnů zpátky, druhou byl dlouhý reportážní email mým přátelům Rojkovi a Kike na Slovensko, a teď tohle. Jsou to malé kroky člověka, co se znovu učí chodit. Po tomhle by mohl přijít nějaký velký krok, nějaký skutečný článek…

Mohla by to být recenze na hru, kterou hraju. Lovec zombic v postapokalyptickém světě, zasaženém likvidačním virem – taky docela k tématu!

Mohly by to být babiččiny legendární dopisy, které psala na stroji mámě na tábory. Obdržel jsem svolení, že to mohu publikovat a nikdy není špatný čas na to, připomenout si babičku v nejlepších letech.

Mohla by to být reportáž ze Sol srazu, který chci určitě udělat co nejdřív, hned jak se otevřou hospody. Několika přátelům se narodila děcka, a ani zapít jsem to s nimi nemohl. Několika se ještě narodí.

Každopádně chci, aby to bylo něco pozitivního. Toho negativního už tady bylo, a pořád stále bohužel je, pohříchu hodně. Ale jako všechno ostatní, i tohle jednou skončí. A potom by se mi konečně mohla vrátit chuť na psaní článků, tak, jak tomu bylo dřív.

Už aby to bylo.