Čaute čuníci,

Protože mě zase začalo bavit psát jak poezii, tak prózu, přestože potřebujete na každou věc úplně jiný druh inspirace, a protože mě několik lidí v poslední době nalilo až nezdravou dávku motivace (většinou prostřednictvím úlisného pochlebování a bezhlavě adorace těch věcí, co sem dávám) tak jsem se rozhodl, že si budu psát cestovatelský deník z mojí dovolené z řeckého ostrova Rhodos.

Zatimco v krásných prostorách hotelové verandy popíjím svůj čtvrtý dnešní drink, který mi natočila půvabná Slovenka Diana (kódové označení pro Gajdyho: „dá retko na jeden zátah“) přemýšlím, jak tuhle věc co nejlépe koncipovat:

Chápu, že jsou lidi, kteří rozhodně nebudou číst každý den novou a novou stát, ale i oni by měli dostat férovou šanci se dozvědět tak zásadní a pro ně potřebnou informaci aneb jak se tu vlastně mám.

Takže udělám každý den nějaké heslovité resumé, a pod to se klasicky uondaně rozepíšu tak jak to znáte. Rozvláčně. Se spoustou adjektiv a jiných pochybných slov z Papinova slovníku, který se vyznačuje archaismy, tím, že je všechno nezbedný, a každej je čuník.

KAPITOLA PRVNÍ: PROLOG

Matka vzala babičce její džob. Terezy jsou v kurzu. Decentní deklamace dehonestace v davu.

Před pár měsíci přišla máma s nabídkou, kterou jsem vpravdě neslyšel několik let: Pojeď se mnou na dovolenou. Se mnou a dvěma kamarádkami. Pro ty z vás, jenž mě automaticky ocejchuji jako odpudivého mamánka, který je pravděpodobně natolik repulsivní, že s ním nikdo z jeho vrstevníků, tím méně nějaká roba, nepojede, mám jednu zprávu: Ano, jsem repulsivní. Ale kdybych to celé zaplatil, věřím tomu, že spousta z vás by se mnou přesto jela.

K tomuto rozhodnutí mě nevedla pouze tato velkorysá nabídka, s mámou dlouhodobě vycházím, už jsme si to zkusili před pár lety, kdy jsme tvořili útvar zvaný domácnost, a hele fungovalo to, tak proč to nezopáknout v nové a neotřelé destinací jménem Rhodos.

Navrch tatík byl pro svoje kverulantství a konstantní nespokojenost na minulé dovolené uvržen do dovolenkového Tartaru, a máma se nechala slyšet, že s ním na dovolenou více nepojede, takže se opět uvolnil prostor pro nejoblíbenějšího synka, jenž se vrátil na výsluní přízně.

Vtipná vsuvka: teď mě pokárala okolo procházející Diana, nechť nepracuji na dovolenke. Vykoktal jsem ze sebe, že píšu deník. Odpustila mi.

Inu i toto rozhodnutí nabralo povážlivé trhliny, když se ukázalo, že s babičkou to není dvakrát veselé poslední dny, a mama vážně zvažovala, že tu zůstane, ať si za ni najdu náhradu. Dala mi šanci – uznávám, řekla mi, ať si šampióna najdu sám. Když jsem ji odvětil, že nevím o nikom, kdo by se mnou chtěl jet, respektive na to měl čas, nervy a peníze, dostal jsem se do pasti.

„Mám kamarádku v tvém věku, jmenuje se Tereza“¨

Ne.

Je programátorka!

Mami, ne. (daamn, is that supposed to impress me? 😀 )

Je… tlustá!

Tak já nevím, jestli tohle čte Ruslan a Kristýna, musejí se chytat za hlavu, protože tohle je marketing naruby. Místo toho, aby řekla, že Tereza má ráda poezii, vodní dýmku, portský víno, dobrej rum, historii dvacátého století nebo stolní tenis, řekne o ní jedinou věc, a to, že je tlustá. Well done!

Ne.

Tak co Terezu od Jaklů?

Neviděl jsem ji 15 let!

To nevadí, jeli byste tam jako kamarádi!

Ne.

Ale..

Mami víš, že tohle přepisu jako historku na Facebook?

Proč?

Protože mně to připadá úsměvné. Dohazování byla babičky doména, tys jí vyfoukla džob. Tohle byl tvůj nápad, buď pojedeme spolu, nebo vůbec.

Babiččin stav se zlepšil. Nakonec bylo rozhodnuto, že pojedeme.

Pokračování zítra.