…A bobříka trapnosti dnešního dne ulovil Pochvohlav, kterému kluci z nákladovky říkají „Park“ jelikož je to zaměstnanec agentury, jež dozoruje nad firemním parkovištěm.

Pochvohlav proto, že to co má mezi spodním rtem a bradou připomíná ozdobnou dekoraci některých ženských pohlavních orgánů. Myslím, že se tomu odborně říká landing stripe. Každopádně tento člověk se občas vynoří odnikud, chtivě drapne jeden z asi pěti telefonů, kterými tady disponujeme, a začne nahlas a veřejně řešit svoje partnerské půtky, rozepře a trampoty s někým na druhé straně telefonu.

A zatímco člověk se věnuje svojí práci, doléhá k jeho slechům telecí bas, zkormouceně štkající naprdnuté polovičce na druhé straně drátu – Víš lásko, ne já nemám jinou, já miluju jenom tebe. Chci si promluvit. O všem. O nás. Zatímco kolem chodí další lidi, umolousaný mužík v reflexní vestě, opírající se o recepční pultík dál zkouší prostřednictvím telefonního sluchátka zpátky získat srdce svoji vyvolené. Tato činnost se žel opakuje v jisté periodě, takže soudím, že paní Parková nebude mít se svým ukňouraným halamou zrovna radostné soužití.

Pokud zrovna nemá čas žhavit drát, deleguje svoji iniciativu zpravidla na dobráka Romana, jenž pak posílá zadarmo smsky na číslo Parkovy roztrpčené samice. Netřeba dodávat, že Park, opět bez bázně a hany z fleku diktuje sladkobolný textík, za který by se nestyděl ani Romeo. Přestože jeho myšlenkové pochody nepatří k těm nejsvižnějším. No… napiš… moc mi na tobě záleží… miluju tě… no.. a teď napiš… jo.. že se vomlouvám, by tam asi mělo bejt, no… a že ji fakt miluju..jako fakt. máš to? no… tak jí to pošli takhle no, já nemám zas kredit…

Parkovy milostné peripetie by hravě strčily do kapsy veškeré ufňukané telenovely, protože tohle píše sám život.

Oooo bože, už je tu zas, spaste duši…naštěstí tento telefonát neměl dlouhého trvání, jelikož Parkovi narostly růžky, a začal operovat s variantou, že odejde ze společné domácnosti, což pouze vedlo k promptnímu ukončení hovoru – aspoň že tak!