Čus čuníci,
Mysleli jste si, že když umístím dva nekartičkové články v řadě, je to znamení, že jsme přestali hrát kartičky? No, tak to jste mysleli špatně, aneb další kartičky jsou tu! A protože zítra hrajeme zase, musím to napsat dneska, není zbytí, tak to vezmeme letem světem.
Sešli jsme se v počátečním počtu čtyřech lidí. Tom, který byl předtím skoro měsíc v zahraničí, žíznil po pár kvalitních partiích kartiček, jelikož mu to bylo dlouhé týdny, ve kterých prodléval daleko od milované domoviny (a kartiček) odepíráno. Tedy přišel jako první. Dokonce se dohodl s Pavlem, že mají oba čas, že skončí dříve a půjdou si zahrát spolu. Slibný plán, že? No, jenže jak jsem se od Toma dozvěděl později, Pavel se musel vrátit zpátky do práce, jelikož:
a) Byl odvolán na důležité pracovní jednaní, které by se bez něj neobešlo
b) Prostě si v práci zapomenul kartičky
Důsledný čtenář předchozích reportáží nebude mít většího problému s tímto elementárním kvízem. Popojedeme dál. Přicházím kolem půl šesté i s Proxym, který se uvolil k roli pozorovatele, a rovnou že si taky nacpe bachor nějakou mňamózou, když už bude v Záležitosti.
Když jsme přišli, byl tam už Tom a Esaras. Za chvíli dorazil Pavel a zkoušíme první hru ve čtyřech. Tom a Esaras si pořídili nové balíky. Esaras je teprve třetí člověk z naší skupiny, který má discard deck. Čekám, kdy si ho udělá Buríto. Alespoň, že každý má trochu jiný. Tom si udělal Slivery, což je typ příšer, které mezi sebou sdílí své schopnosti. Staří Sliveři vypadají jako háky na maso, novější vypadají jako odporná, zfušovaná pazgřivina – meat hooks forever.
Tomův balík je pětibarevný. Pětibarevné balíky jsou skutečně náročné na správnou manovou produkci prostřednictvím landů, které bývají v těchto balících tou nejdražší položkou. Chudák Tom si svojí premiérovou hru docela protrpěl, ale to my všichni, poté co Esaras zahrál Waste Not a proklínaný Smallpox, který kromě něj hraje Pijer. Čekám, kdy Burito…oh wait, Burito s ním vlastně začal. První hru jsme tedy potupně zdechli pod haldou odhozených karet a Eseho hladových zombií. What a sad way to go. Proxy to komentuje, že ještě že to s námi nehraje, jinak by po Esem už musel skočit.
Vzal jsem si do druhé hry černý reanimační kombo deck, nalízal si prvních sedm karet a… no hele, to není zlé! Iona, Shield of Emeria v prvním kole zaštítila Esarase proti vyložení… no v podstatě čehokoliv. Esaras pokrčil rameny, utrousil, že to čekal, a sbalil si kartičky. Podle mne udělal chybu, měl počkat, dokud nepřijde jeho chvíle. Sice jsem měl na stole létající sedm sedmičku, ale zároveň pouze jedenáct životů, jelikož jsem sám do sebe solidně zakrojil s Reanimate. Pavel neměl větší problém mě doklepat, a Tom doklepal Pavla – vítězství mu spadlo do klína a ani se moc nenadřel.
Třetí hra. Beru gobliny a přišlo to famózně. Ani to tentokrát moc nekazím. Ve čtvrtém kole mám nějakých dvacet goblinů, v pátém dvakrát tolik, díky dohodě s Pavlem tam ty klíčové sypu zadarmo přes Goblin Lackeyho, a bez problémů ostatní ničím, zatímco Pavel končí druhý. Ese lamentuje, že s gobliny se dohody neuzavírají. On je prostě nemá rád.
Do čtvrté hry se k nám připojuje dorazivší Any, a beru Gryfy. Je to totální Verdun, zákopová válka, všichni vykládají příšery, ale nikdo moc přehnaně neútočí. Trvá to fakt dlouho, a celou dobu přemejšlím, co udělám, přestože hele, mám gryfony jo. Nebude to žádný tóčo, jsou to vycpaný kuřata a schopnost většiny z nich je ta, že létají, ale dobrý, I want to leave my mark in history and then go to my grave happy!
Načež do všech mých vnitřních polemik hodí Pavel vidle tím, že mě zabije trapným 13/13 démonem, kterého nemůžu blokovat. Ne aby počkal, než zaútočím a udělám s gryfy alespoň ten zmiňovaný zápis do historie, to ne. Prostě mě sejme a škrobeně dodá, že to mohl učinit už pět kol zpátky. Wow, odkdy jsem vydán Pavlovi na milost? No vděčnej jsem mu teda nebyl.
Představte si, že jste generál a přemýšlíte, co uděláte, protože vrchní velitel vašich vojsk je bejvalej malíř pokojů, fušař a neumětel. No, a když už to konečně máte vymyšlený a jdete na čerstvej vzduch chvilku předtím, než to můžete prezentovat, spadne na vás cihla a zabije vás. Trapná, opomíjená cihla, které jste si nevšimli. Cihla není Pavel, ale ta situace. Umřít takhle, to bylo dost potupný.
Pavel samozřejmě neudělal nic špatně. Hrál v rámci pravidel, dokonce neporušil ani žádnou dohodu, rozhodně mu nemůžu v tomhle směru nic vytknout. Určitě to ani nebudu přenášet mimo hru, to je absurdní, není mi devět. Naše vztahy s Pavlem zůstávají na výborné úrovni! Jelikož zodpovědně dochází na kartičky a dá se na něj spolehnout.
Nebudu tu ani říkat, co všechno se mu stane a jak se mu (samozřejmě zcela v prostředí a mantinelech této karetní hry) pomstím, protože tohle přesně dělá Pavel a většinou mu to nevyjde a pak je to komické. Naopak, naučil jsem se, že nejsilnější zbraní je mlčení. Acta non verba.
Poté, co jsem neslavně zdechl, se všichni pustili do Toma a jeho Sliverů. Tom se drží, seč může, otravného Démona Pavlovi hubí díky kombinací schopností first strike a death touch., jenže ani tak to nestačí. Esaras vyplodí houf tokenů a po finální destrukci Toma si poradí s Pavlem i Anym.
Myslím, že úvodní fotografie vznikla mezi čtvrtou a pátou hrou. Zatímco já se usmívám od ucha k uchu, jelikož Shadow už jsou připravení na stole, Pavel se tváří jako Samvěd Křepelka, kterému došlo, že pan Frodo to s tou cestou do Valinoru myslí fakt vážně. SAD FACE!
Do další hry tedy beru Shadowy. Proxy odchází domů. Když jsem přišel o dvě hodiny později, povídá mi: „Teda, já si chtěl vzít ty Shadowy, ale když sis je vzal ty, tak jsem to vyhodnotil jako znamení, že mám jít domů.“ Řekl jsem mu, že si je klidně mohl vzít, ale že já je chtěl na Operation: Swift Vengeace. Proxy mě ujišťuje, že by je samozřejmě použil na to samé. Soláci prostě táhnou za jeden provaz.
Swift Vengeance se daří. Trápím Shadowy chudáka Pavla, kterému zůstává jediná šance jak oddálit svůj hořký konec: nenáviděné vracečky všeho všem. Pavel se z toho snaží opakovaně vybruslit:
„Nech mě alespoň tuhle hru, chci si tenhle balíček pořádně vyzkoušet!“ škemrá Pavel, ale mě nepřesvědčí:
„Ne.“ Suše odvětím a dál jej porcuji shadowy.
„Když do mě přestaneš šít, nezahraju tuhle vracečku!“ vábí mě dál potlučený Pavel.
Ale já naopak chci, abys jí zahrál, nasereš totiž i ostatní!“ sděluji mu vesele.
Bezradný Pavel oddaluje svůj zánik vracečkami, až do momentu, kdy ho shadow s hastem hladově vykuchá. Any hraje balíček na přidávání spousty životů, a on je mým druhým cílem, zatímco Ese likviduje Toma. Končím hru na druhém místě za Esem, což je s shadow solidní výsledek.
Na poslední hru si beru El Greca, protože už chci jít domů, tak počítám s tím, že všichni půjdou do mě a rychle mě vyřadí. No, vlastně to dopadne naopak: Všechny rychle vyřazuji, platím za čtyři malý piva a nakládanej hermelín a mám splněno. S Esem jedeme tramvají, zatímco Any s Tomem hrají další duely.
Mimochodem na závěr jsme hledali pod stolem jednu kartu, jestli tam náhodou nezapadla (než mi došlo, že ji hraju třikrát, to byl docela fail) a prohledali jsme fakt každou píď salonku v Záležitosti. Musím říct, že jsme byli všichni docela překvapeni naprosto šokováni, když jsme nikde neobjevili nic, co by patřilo Pavlovi. Pavel si tentokrát skutečně všechno odnesl, a v Záležitosti nezůstala jediná jeho karta, kostička nebo žeton.
Přišlo nám to naprosto neuvěřitelné, a milý čtenář si snad musí myslet, že se ho opět promyšleně snažím opít rohlíkem a vytvořit tuto zastírací literární omáčku, abych mu pak bez přípravy následně vpálil, že Pavel tam tradičně nechal to a to, ale tentokrát k údivu všech zúčastněných, kteří očekávali alespoň opuštěný obal nebo krabičku, musím upřímně vypovědět, že… vás zase tahám za fusekli. Pavel tam nechal nejen seznam všech nových karet, co si koupil v Rytíři, ale do kolonky ztráty a nálezy připojil zcela novou položku z nové kategorie: Peníze.
Takže nyní dlužím Pavlovi stokorunu. Přemýšlím ale, že mu ve skutečnosti vrátím sto deset korun, víte proč?
Protože když já někomu něco vracím…
Vždycky je to s úroky.
