Zdarec čuníci,

Tradiční reportáž na semi-jubilejní (haha, je tohle vůbec slovo?) kartičky je tu! Aneb od ledna doteď jsme zvládli se patnáctkrát sejít, to je hezké číslo! Myslím, že v Záležitosti z nás musejí mít radost, protože kromě jediného setkání, kdy byla v Záležitosti technická závada, to vždycky bylo tam.

Tentokrát se to nicméně nerodilo tak snadno. Tahounem celé akce byl Pijér, který dokonce inicioval anketu. Peťa, Kamil a já jsme se přihlásili na sobotu, ale z Peťi nakonec vylezlo, že může jen od dvanácti do čtyř (prosím, nehlaste se na daný den v takovém případě, protože ve 4 většinou ani nezačínáme) a Kamil se pokoutně odhlásil. Anymu jsem napsal, že se to asi bude konat v sobotu, ale že mu to ještě potvrdím. Když jsem nicméně viděl, že reálně jsme i s Anym vlastně jenom tři, chystal jsem se to odpískat.

No ale v tu chvíli se začaly dít věci. Pavel ukecal nějaké čuníky, se kterými měl jít na pivo, že půjde raději s námi na kartičky, abychom nebyli tři. Zavolal mi Kamil, a řekl mi, že se zúčastní alespoň do devíti, a pak možná půjde na ples. Burito se probral ze zimního spánku a také potvrdil účast. Tento mocný turning tide mně potěšil. Na tom je vidět, že vás ty kartičky baví a že má smysl to organizovat (na rozdíl od pinčesu s jistou skupinou lidí co není schopna vyplnit ani tabulku předpokládané účasti.)

Kamil s Pijerem si dohodli duel od pěti, a když přicházím v půl šesté, už mají několik her (včetně kuriózní remízy) odehraných. Kamil dorazil v obleku a je zase za fešáka. Oba dva testují nové balíčky. Pijer k panu Shadow, panu Lynchovi a panu Prudiči přidal pana Magora. Pan Magor je celkem nový balíček z posledních edic, který se tematicky týká Rakdose a jeho posluhovačů. Kdybych měl definovat Rakdose, představte si kombinaci bohů Dionýsa a Árese – aneb bujaré veselí, hry, chlast a orgie, které náhle vystřídá brutální násilí, krev a smrt. Zajímavá kombinace. Tedy Pijer tam má různé příšery co škodí, a další co škodí ještě víc, když obětujete nějaké postradatelné nešťastníky (jejichž exitus spouští potom zpravidla nějaký další efekt)

Kamil udělal modro – artefaktový balíček, který má za cíl vytahat levné modré hledací příšery, a díky nim potom najít brutální artefaktová monstra, s nimiž během dvou kol ovládnete hru a zostudíte protivníka jako bonus. Určitě originální nápad a balík se ukázal jako velice hratelným a vtipným. Kolem šesté dorazí Buríto a zkoušíme 2v2. Blbej nápad. Sice ta hra byla zajímavější s ohledem na to, že jsme poprvé zkusili hrát společnou obranu i společný tah, ale i přesto, že se Pijer srdnatě snažil a dělal všechno proto, aby se z toho nestal totální debakl, stal se z toho nakonec jenom… debakl středních rozměrů. Nevytáhl jsem totiž s veverkami za celou dobu nic kloudného, a těch pár veverek co přišlo, mi Burito postřílel zlořečeným gobliním kulometčíkem, než vůbec měly možnost se nakrmit a vyrůst. Pijerův o několik řádů levnější pan Magor odvedl mnohem lepší práci než celebrované veverky – nejdřív jsem chybně zvolil balíček, následně jsem si chybně nechal úvodní ruku. Omlouvám se veřejně Pijerovi, byl jsem podobně kvalitním spojencem jako Benitova Itálie Adolfovu Německu.V krátké kuřpauze pauze vyhrává Kamil proti Burítovým goblinům, což je pozoruhodný úspěch.

Dorazil Pavel a po tomto ostudném propadáku se snažím o napravení reputace s Gryfony. Pijer hraje pana Prudiče, a má jako první z nás připravený balíček ke hře. To se nezdá Pavlovi, který po Pijerovi žádá, aby si líznul nových sedm karet.  Myslím, že ho spíš chce poprudit, než že by si skutečně myslel, že Pijer podvádí. Pijer je moc líný na to, aby podváděl.

Pijer si nicméně nalíže nových sedm karet a to byste neuhodli, koho bude solit v následující hře. Pijer si nejdříve vyloží Megrim – enchantment, který uděluje dvě zranění za každou kartu, kterou někdo vyhodí. Následně vyhodí Pavlovi čtyři karty a skrze Megrim tedy udělí 8 zranění. Možná kdyby Pavel netrval na tom, aby si Pijer vzal celou novou ruku, byl by ušetřen. A možná ne. Je to přeci jen Pavel, žejo.

Pan Prudič skutečně rozjel své prokleté řemeslo na plné obrátky, pořád se něco zahazovalo, zabíjelo, obětovaly se příšery i landy. Díky tomu to bylo celé takové pomalejší. Jediné, na co se nikdo nezaměřoval, byly enchantmenty, a tak jsem si vyložil asi čtyři. Bylo super mít všechny tyhle karty, jenže v podstatě nemít žádnou příšeru, která by je využila, jelikož toho jednoho Gryfa, který zázračně přežil rozličné rozverné rošťákoviny pana Prudiče, mi sebral Pavel obyčejným modrým enchantmentem „you control target creature.“  Žel si už neuvědomil, že můj vykrmený Gryfon se pod jeho patronací změní zpátky ve vypelichaného koncentráčníka, jelikož drtivá většina posilujících enchantmentů na něj nebude působit.Nakonec vyložím pár dalších Gryfů, a jelikož mi Burito na začátku hry zahodil kruciální land, přišel payback time. Proti vykrmeným kuřatům nemá nikdo kloudnou odpověď. Pijer má velkou radost z toho, že kouzlem, jehož součástí je „všichni ztratí jeden život“ doráží Pavla i Burita. V dalším kole posílám nějaké opeřence na Kamila, zatímco jiní zahájí ofenzívu proti Pijerovi a v tomtéž kole vítězím.

Do další hry zkouším monoblack kombo, které jsem upravil, jelikož jsem nebyl spokojen s herním projevem toho balíku v multiplayeru. Teď je to syrový reanimátor, který si nejdřív naháže příšery do hřbitova a potom s nimi prudí v různých synergiích. Samozřejmě nesmí chybět karta, u které se ostatní zalykají žlučovitou záští jen, co jí zmerčí – MALÍŘ!

V nějakém čtvrtém kole se mi povede následující kombinace: Tahám z hrobu malíře a tuto příšeru, která je instantně kolektivem ocejchována jako „hentai sushi oliheň“ Cíl hry je vytáhnout Ionu, která v kombinaci s hejtovaným malířem způsobí, že už nikdo nezahraje nic. Volím oliheň z toho důvodu, že nejdříve potřebuji všem vrátit jejich příšery do rukou a zamezit jim v dalším dělání příšer. Kdybych vyložil Ionu, šli by všichni instantně do mně (ono co by jim jiného zbývalo, že) a zvláště Buritovo gobliní impérium bylo potřeba poslat do propadliště dějin. Příchod hentai olihně všechny nakrkl a předháněli se v tom, kdo se olihně zbaví, přestože pár kol to trvalo a v nich nikdo z nich nemohl zahrát jedinou příšeru, čímž jsem se královsky bavil. Jenže každá sranda jednou skončí a to byste neuhodli, za troufalost s paní olihní jsem šel první z kola ven a celou hru nakonec ovládl Buríto s gobliny, jejichž nástup jsem možná zbrzdil, nikoliv však zastavil. Pijer prohlásí, že je čas na Shadowy. Vzpomenul jsem si na Necromancera z legendárního Warcraftu III a jeho úvodní hlášku, kterou z původního „Shadows Beckon“ nějaké tuzemské nemehlo převedlo do „Stíny právě dorazily!“  Což je sice naprosto mimo, ale když se potkají tři shadow balíčky, tak to docela sedí. Uzavřeli jsme stínovou dohodu o stínové vládě stínové koalice, aneb nemá cenu se oslabovat vzájemnými zbytečnými útoky, dokud se nezbavíme čuníků, kteří stínům neholdují, tedy Kamila a Pavla. Což šlo fakt snadno – protože pokud se nacházíte v situaci, kdy se proti vám koná soustředěný útok tří neblokovatelných armád, nezbývá vám mnoho času. Pavel podobné situace důvěrně zná, Kamil si roli otloukánka vyzkoušel poprvé. Po jejich destrukci zbyl ze stínové koalice pouze stín a začal stínový útok stínů ve stínech s jinými stíny. Měl jsem nejvíc příšer a různé podpůrné enchantmenty, zatímco Buríto s Pijerem mi opakovaně házeli „prevent all combat damage“ kouzla a občasný útok. Po několika velice podobných tazích se mi daří překročit vlastní stín a naopak do stínů poslat bývalé stínové členy stínové aliance, kterým se nepodařilo vystoupit ze svého stínu.  Tohle byla sranda. I když pro Kamila s Pavlem zase moc ne.

Zkouším podruhé černý balík, ale popravdě to hraju ještě hůř, než tu hru předchozí. Nejdřív si nechám zahubit malíře nějakou pofidérní Pijerovou bombou, která byla pod mojí rozlišovací schopnost. Následně, když se mi povede vyložit malíře i s andělem a její decimační větičkou „ Choose a color: opponents cant play spells of the chosen color“ a když už to vypadá, že mám vítězství v kapse, udělám největší minelu v dosavadní historii tohoto Pub magicu: Pijer na mně útočí s nějakou dva dvojkou vampem, který ma lifelink a death touch. Co myslíte, přečtu si pořádně, co ta jeho karta dělá? Ne, proč taky, mám přece vyhranou hru, nikdo nemůže nic vykládat, jsem sebejistej lofas a tenhle poor little vampo poputuje do gebiče, hele, zablokuju mu to tady tím 7/7 legendárním andělem, který tvoří tu premisu, že žádný oponent už nevyloží nic. To by mně zajímalo, proč s ním ten Pijer vůbec zaútočil?

„Aha, jasně. Protože má death touch – pro neznalé: Je to schopnost, která při udělení zranění do příšery danou příšeru ničí, a je úplně jedno, jakou měla útok nebo obranu. Aneb jak si naprosto debilní chybou prohrát vyhranou hru. Jsem nasranej. Hrozně! Po této kardinální katastrofě nasupeně rovnou vyklízím pole. Do toho píše Any, jestli se to dneska teda koná. Jo jasně, zapomněl jsem na něj jak na smrt, a protože není v té skupině na Facebooku, kde se o tom hlasovalo a řešilo, prostě to neví.

Když si povzdechne, že jsem mu to nedal vědět, povzdechnu si já, že kdyby byl na Facebooku (on má účet, jen tam prostě moc nechodí a ignoruje to) tak by o tom věděl. Rozpoutá se naprosto bezcenný sled několik textových zpráv, kde se vzájemně snažíme přesvědčit, že kokot je ten druhý. Snažím se mu vysvětlit, že je jediný kdo stojí mimo, a že prostě občas zapomenu, že potřebuje „speciální zacházení“ a nepřečte si to jako ostatní. Any kontruje, že mi taky necpe řidičák a chytrej telefon kterej mají „všichni ostatní“ (což je pravda, ale zrovna tyhle dvě věci mi při organizaci kartiček fakt nepomůžou) no prostě je to plejáda zbytečných pseudoargumentů na obou stranách, a Any měl trochu pravdu v tom, že jsem na to zapomněl, a ještě jsem to na něj chtěl hodit, faktem zůstává, že kdyby sledoval dění (ono nejde jen o tohle, ale řeší se tam i termíny, o kterých může hlasovat, soutěž o kartičky, decky, strategie…ale tak vnucovat to nikomu nechci, to zase ne) tak by mi to taky usnadnil. Chápu, že tam nechce vystupovat pod svým jménem, ale klidně mu věnuji svůj druhý účet „Nezbedný Adolfův Topinkovač“ a pak tenhle problém zanikne. Takže Any, jestli si to někdy přečteš: Měl jsi pravdu, vyhodnotil jsem to debilně, ale zkus popřemýšlet nad tím, jestli nechceš Hitlerův topinkovač jako proxy účet, protože když se něco domlouvá na poslední chvíli, jako byly tyhle kartičky, prostě už pak nepřemýšlím nad tím, kdo si to vlastně přečte a nepřečte.

Po ostudné prohře se snažím do třetice vyhrát s tímto kombem a konečně se mi to daří. Významně mi pomohl Pavel, který předtím zastavil opět expandujícího Buríta. Nicméně v momentě, kdy ostatní nemohou zahrát jakoukoliv kartu, a nemají nic, čím by mě společnými silami porazili, vyhlašují kapitulaci a určitě jsou rádi, že s tímto balíkem je už prudit nebudu.

Pijer se s námi loučí a přichází Any. Překvapivě mě už nejebe ani verbálně, ani herně. Naopak mi pomáhá, jelikož Buríto se opět stává dominantní silou na bitevním poli. Kamil se připojuje k Burítovi, a nejprve mu úlisně našeptává, aby s ním následně uzavřel dohodu. Pavel je opět ve svém cocky módu a velkohubě vyhlašuje, jak toho a toho zničí, a jak vůbec nikomu nedoporučuje na něj útočit. Jenže po pár kolech, kdy jeho soupeři postupně prověří pravdivost jeho tvrzení, se ukazuje, že Pavel vaří z vody a potupně zakokrhá.

Kamil upozorňuje na moji šňůru vítězství v řadě s Démony, a radí Burítovi, aby mě ukončil, což se mu i daří. Jenže Burito si dohodu s Kamilem vyložil po svém, a snaží se ukázat svojí dominanci v tomto svazku spojenců z nouze, když Kamilovi zpupně nakáže, aby mu „na kostce našel šestku“ Kamil si až nyní uvědomuje, s jakým otrokářským despotou uzavřel pakt a je nucen vypít si kalich hořkosti až do dna. Jo, a taky samozřejmě najít na kostce tu šestku, aby ho Buríto netípl jako vajgla.

Celou situaci vyřešil nakonec Any, který s naboostovanými merfolky nejdříve vyřazuje drakonického žalářníka Burita a po dalším boji nakonec i Kamila. Kamil nevyhrál sice hru, ale dostal zpět mnohem cennější věc – svoji svobodu.

Rozhodneme se, že dáme poslední hru. Pokouším se udělat reparát s veverkami, ale je to podobně tragické jako v první hře – Any mi ničí veverčí porodnici, která by zajišťovala přísun jedné veverušky za kolo, a mám spoustu posilujících věcí, ale málo veverek, tak tam jen schlíple, rezignovaně sedím, a čekám, co se stane.

Kamil vytasí Blightsteel Colossus a o vítězi se zdá být rozhodnuto. 11/11 nezničitelný golem se schopností infekt je vstupenka do gebiče pro jednoho hráče za kolo. No co, alespoň to bude rychlé, říkám si v brzké předtuše blížícího se konce. Nicméně všichni jste asi zvědaví, proč se tenhle díl jmenuje „Pavlova neverending story.“ Inu, už se k tomu pomalu dostáváme.

Pavel totiž hraje balíček, který obsahuje nemalé množství nenáviděných vraceček. To je v pohodě, tohle hraje i Tom, zvykli jsme si. Protože Tom, v momentě kdy tohle zahraje, obyčejně do pár minut vítězí, jenže Pavel naproti tomu neměl žádný plán, jak po zahrání této karty snadno vyhrát, a celou hru protáhl do útrpného martýria.
Sice kolikrát se stalo, že Pavel skrze první ze dvou zobrazených karet vypotil 8/8 Octopussy, („To je alespoň správné hentai!“ komentoval to Kamil zálibně) ale jelikož nevracel landy, většina hráčů stihla vypotit nějakou obranu, osamělou chobotnici mu zabila, anebo nejkomičtější varianta – Pavel opět zahrál vrácení všeho, a tím ji spláchl sám.

Pavel se minimálně poučil v tom aspektu, že nebyl tolik otravně sebejistý svým triumfem a důležitě neoznamoval konkrétnímu soupeři, že mu zbývá jedno kolo do konce, který on, Pavel, nezvratně zapříčiní. Naopak, sedíce vedle mne se ke mně naklonil, a spiklenecky zašeptal: „Já Kamila sundám, ale tentokrát mu to neřeknu.“ (Spoiler alert: Nesundal)

S Buritem už neměl takové štěstí – dělal na něj ramena a chtěl mu vnutit nějakou dohodu ve stylu: „co uděláš, když na tebe nezaútočím, Buríto?“ Burito se na něj jen podíval, jemně zvedl obočí, a toto nonverbální gesto stačilo k tomu, aby Pavlova tvář nabyla barvy popelavé šedi, a Pavel se následně začal Burítovi omlouvat za pouhou heretickou myšlenku, že by kdy mohl na něj zaútočit a ujišťovat ho, že se rozhodně nechystá jej napadat, a byl by mu velice zavázán, kdyby Buríto činil to stejné.

Největší smolař byl Any, kterého Buríto ukončil docela na začátku hry, a on byl teď nucen sedět a sledovat další hodinu hru, ze které byl dávno vyřazen. Když Pavel použil vracecí kartu asi potřetí, Burito vstal, šel zaplatit, sbalil se, rozloučil se, a odešel. Vlastně jsme se mu nikdo nedivili. Já jsem se mezitím zmátořil a sypal veverky, jenže v momentě, kdy všechny šly do ruky, jsem o ně přišel, vzhledem k tomu že jsou creature – tokens. Bylo to ubíjející a nikoho z nás už to dávno nebavilo. Kamil se obětoval a skrz jednu potvoru zničil všechny Islandy, aby zabránil Pavlovi zahrát další pokálenou vracečku. Pavel měl jeden dual land, co dával jednu modrou manu mimo jiné, a samozřejmě o 10 minut později ji zahrál za miracle cost. To už jsme okusovali stoly.

Pavel se křižoval, že už tyhle karty hrát nebude, ale popravdě se staly pro něj zcela kruciální, jelikož neměl pořádně žádný win – condition. Hra trvala skutečně asi hodinu a půl, než jsem nakumuloval tolik veverek, které mi Pavel již nestihl vrátit, ani s nimi cokoliv provést (přestože se pokusil mi je všechny na jedno kolo vzít a zaútočit s nimi, ale do toho jsem mu hodil Tangle a měl šmitec) Tedy ač jsem byl na začátku totálni underdog, a někdo se dokonce nabízel, jestli nechci, aby mě dorazil, nakonec mi ten Pavel paradoxně pomohl, i když to byla pomoc tohoto ražení:

Hru jsem vyhrál, když dorážím Pavla i vyčerpaného Kamila, ale bylo to vytrpěné vítězství, myslím, že skutečným vítězem se stal Pijer, který vyhrál tím, že se tohoto pain – festu nezúčastnil.

Přesto jedno nesporné pozitivum celá tato tortura přeci jen měla: Bez ní by nikdy nevznikl tento ultimátní legendární masterpiece by Timura, který rovněž stojí za úvodním fotem, kde je mistrně přidán Buríto v komické pozici. Buríto totiž vehementně trval na tom, že nebude na fotce, jelikož je to smrdutý pozér, který byl na pěti předchozích stejných fotkách bez slůvka protestu. Tak když je někdo pozér, tak stříhá opa.

Každopádně Timurovi bych chtěl moc poděkovat za vynaložené úsilí u obou fotek, doufám, že si je oblíbíte tak, jako já, jsou skvělé. Čtenářům děkuji za čas s tímto strávený, hráčům za účast, a Pavlovi za přidání nějaké strategie jak vlastně vyhrát do balíku s hentai tentacles.

V půl jedné odcházím, zatímco Any s Kamilem stále hrají. Na mně už to bylo dlouhé, byl jsem tam od půl šesté. V Záležitosti jsem tentokrát nechal něco málo přes dvě stovky za tři Bernardy a nakládaný hermelín. Měl jsem z toho radost. Personál Záležitosti moc ne, bo jsou zvyklí na jiný vejvar ode mě. Holt není člověk ten, co by se zavděčil lidem všem.

Tak zase příště, čuníci!