Víte, včera v noci jsem se šel napít. Nechal jsem odtočit vodu, aby byla studenější, a tupě pozoroval, jak se voda užitková v mžiku stává vodou odpadní, bez toho aby byla jakkoliv využita. Jaké mrhání! Jen proto, abych měl o pár zanedbatelných stupňů studenější pití ve sklenici. Potom jsem začal přemýšlet, jaké by to vlastně bylo, kdyby najednou všechna voda na planetě Zemi došla. Vodu bereme jako samozřejmost, často si jí nevážíme, a podle toho se k ní i chováme. No a kdyby najednou prostě nebyla. Nikde. Nic moc, co? 

Tak jsem nad tím chvíli přemýšlel a napsal o tom následující báseň. Ta báseň má všechno! Nabízí hloubavé zamyšlení nad tímto vpravdě apokalyptickým problémem, který třeba jednou budeme muset skutečně řešit, nebo ho budou řešit ti, co přijdou po nás. Rovněž nechybí řečnická otázka v závěru básně, a jelikož moji drazí čtenáři se štítí dlouhých textů (pro básně platí dvojnásob!), podařil se mi heroický kousek – báseň minimalizovat, ale zároveň zachovat obsažené zásadní sdělení i hlubokou myšlenku, kterou v sobě tato poéma bezesporu ukrývá! 

Jedna z mých nejlepších básní, no doubt!

Došla voda

 Představ si, že by došla všechna voda

No… nebyla by to tak trochu škoda?