Zdravíčko čuníci,

 

přicházím s tradičním literárním plebsem, který bude neumětelsky rozdělen na fiktivní část a na skutečnou, a samozřejmě bych byl nejradši, kdyby ta reálná část byla ta fiktivní, a ta fiktivní, ať si pro mě za mě je tou reálnou, to je vážně malá oběť.

 

Náš příběh začíná před několika lety, kdy se břichatí pánové s pomazanou hlavou rozhodli opepřit nám život zavedením takové zkurvenosti jakou je bezesporu Opencard.

 

Schůze magistrátu hlavního města Praha, hovoří předseda Čuník: Dobrý den kolegové, tak jak si dneska chrochtáte v přeplacených pozicích korupci prolezlého magistrátu?

 

Kolega Vepřík: Musím podotknout, že by to mohlo být lepší, už dlouho jsme nikoho kolektivně neokradli, někdo nějaký vypečený nápad jak kardinálně otrávit život běžných Pražanů?

 

Kolega Pašík: Moje manželka podělila továrnu na výrobu plastových kartiček, továrna je stejně užitečná jako anální otvor uprostřed čela, co takhle těch kartiček vyrobit miliony, udělat ňáký megadrahej tendr na kterém si namastíme kapsy a následně donutit každého ve městě vlastnit takovou kartu?

Kolegyně Bachyně: pane Pašíku, jak toho ale chcete dosáhnout?

 

Kolega Pašík: Velmi jednoduše drahá kolegyně, sebereme všem tramvajenky, které mají už spoustu let, a donutíme je si zakoupit tyto plastové kartičky, a ještě k tomu dáme pár bezcenných vylepšení navíc, aby to nevypadalo tak okatě.

Z místnosti se ozývá spokojené a nadšené kolektivní pochrochtávání, než opět promluví předseda Čuník káravým hlasem:

Milí Kolegové, oškubat, ojebat a okrást někoho, to v dnešní době není už žádný kumšt. Pokud chceme skutečně zaskórovat, musíme naše Pražany pořádně zdravé nasrat. Jak? Velmi jednoduše. Každý bude naivně předpokládat, že karta hned po pořízení bude automaticky mít přístup k MHD, jenže tady bude ten háček. Nejenže si pořídíte kartu, která nebude umět vůbec nic, ale abychom celou věc udělali ještě zajímavější, dáme to do pořizovacího dotazníku jako volitelnou položku, a ještě ji navíc napíšeme malým písmem a zašifrujeme do retardovaného jazyka byrokratů, takže nikdo neuhodne, že pod tímto stupidním termínem je myšleno to, o co jde úplně všem, načež všude budou fronty nasraných a zpruzených lidí, a my se budeme smíchy popadat za naše dobře krmená břicha!

Ozval se další potlesk, který postupně nabíral na intenzitě….

 

Přesuneme se nyní do reality mínus dva měsíce, kdy si milý Papin, donucen rodinou a příbuznými, jel do místní knihovny vyplnit formulář na openkartu, aby už nejezdil na černo, ale byl řádným občanem města Pražského. I vyplňoval Papin, až dospěl k nenápadnému políčku, jenž se krčilo vedle bílého čtverečku, který se mohl, ale nemusel zaškrtnout. Políčko se jmenovalo: Přejete si zaškrtnout funkci Dopravní odbavovací systém? I zamyslel se Papin, a řekl si: Dopravní odbavovací systém, co je to za totální hovězinu? To je jako kdybyste mě zeptali:

Dobrý den, chtěl bych si udělat opencartu… Dobrý den, ano výborně, skvělá volba, a chcete, aby vaše karta uměla lenošivou soulož nesměle pověrčivých vakoveverek? NE, chci aby fungovala jako tramvajenka, nepotřebuju žádný lenošivý vakoveverky, který pověrčivě souloužej a jsou při tom nesmělý! Oh, dobře pane, jen se hned nečertěte, stačí, abyste nechal toto políčko nevyplněné (Ve skrytu duše se nyní úřednický šiml potutelně směje do svého jidášského hábitu, jelikož právě odsoudil další nevinnou duši k zatracení v nekonečných frontách podobně postižených jedinců.

 

Uplynul další měsíc, než Papinovi vyrobili jeho kartu, která byla nyní stejně bezcenná jako Jimmykova účast v soutěži intelektuálů. Milý Papin se zaradoval, a říkal si, že konečně nebude muset utrácet horentní sumy za lístky, anebo se staženou prdeli se krčit v koutku veřejného dopravního zařízení při každém náznaku těch židovských chlapců, jenž nabízí blýskavé odznaky na potkání. Zjištění, že dotyčná karta stále neumí to jediné, kvůli čemu si ji pořizoval, ho jemně podráždilo. I skončil milý Papin dříve v práci, a jel do svatostánku všeho arci zla, sídla rozverných úředníčků z Opencard gangu.

Trpělivě vystál první frontu, která trvala půl hodiny, a na jejím konci oznámil míle babičce za přepážkou:

Dobrý den, já bych potřeboval aktivovat moji kartu, aby fungovala jako tramvajenka, a následně si do ní koupit kupón.

Milá paní se na něj soucitné podívala a zpěvavým hláskem opáčila:

Chlapče nešťastný, že ty jsi nezaškrtl, že chceš, aby tvá karta umělá lenošivou soulož nesměle pověrčivých vako… EHM, tedy chci říct, že ty jsi nevyplnil, že si přeješ zprovoznit dopravní odbavovací systém?

Ne paní, to jsem skutečně nezaškrtl, jelikož jsem netušil, že tato mysteriózní věta váže se nějak k užití této karty jako tramvajenky. Nu, to si musíš vystát jinou frontu, která je mnohem delší, aby ti to aktivovali. I myslel si milý Papin, že si z něj babička dělá šoufky, přeci žádný úředník si nesere do vlastního hnízda, a nikomu neprozrazuje, že jiná fronta je ještě delší než ta jeho fronta, která byla dlouhá jako účet ve Skanzenu po sol srazu. Jenže tato paní věděla dobře, že Papin nemá jinou šanci než podstoupit tuto frontu, pokud chce jednou svoji bezcennou kartu apgrejdovat aspoň na tu tramvajenku. Papin tedy šel, chvějíce se zlostí, k další přepážce pro pořadové číslo 550.

Zvedl rudá očka zalitá hněvem, aby uzřel, že momentální číslo je 450 a že je tedy odsouzen k dvěma hodinám trýznivého čekání, než jeho vojínovskou kartu povýší alespoň na svobodníka. Řekl si tedy Papin, že kousek od doupěte Opencard mafie je jeho oblíbená prodejna gyrosu, a že si zajde pro gyros. Zašel si tedy pro gyros, a aspoň trochu se mu vracela dobrá nálada při pojídání gyrosu, jenž vymazával chmury z blížícího se čekání v nekonečné frontě lidí, kteří také nezaškrtli, že si přejí lenošivou soulož vakoveverek na své kartě.

 

Najednou však ucítil, jak mu něco teplého teče po nohavici a ke svému neštěstí zjistil, že omáčka z gyrosu si statečně probojovala cestu na jeho textilie, a že on nyní vypadá, jako po Bukakke akci sloních samců. Výborně Papine, tento den asi nemůže být horší! Došel tedy Papin, třesoucí se kapitálním vztekem, a čekal další dvě hodiny, než si ho zavolal postarší dědula, kterému oznámil, že potřebuje na kartě zaškrtnout nesmělou vakoveverčí soulož, jinak bude pořád jezdit načerno. Pán tedy třikrát plesknul do klávesnice a tramtadadaaa! Podával mi kartu s tím, že nyní její vlastnictví má konečně nějaký smysl, přestože moje přetrvávající pochybnosti už ani toto finální vylepšení nejspíše nikdy nevykoření.

 

PS: poslední slova jsou věnována tobě, ano TOBĚ, ty zlomyslný městský zástupče po autonehodě, jež tě zanechala s polovinou mozku, ale i tak jsi byl schopen vymyslet takovou ZHŮVERILOST a díky naprosto dementní terminologii jsi svévolně odsoudil masy lidí k trýznivému čekání v upocených letních frontách! Doufám, že tě pověrčivé vakoveverky budou prcat do tvojí bachraté zadnice! A ne lenošivě! Ale pořádně číle! A ne že budou nesmělý, naopak by měly bejt velice smělý, aby tvoje kalhoty vypadaly aspoň z poloviny jako ty moje po tom gyrosu, kterej bych si nikdy nekoupil, kdybych nemusel stát stupidní frontu kvůli tomu, že ty nedokážeš vymyslet NORMÁLNÍ název pro tramvajenku! Fuj, už sem zase nasranej!