Stále říkám lidem, aby si dávali pozor na svá přání, že by se jim mohla splnit. Stále mě neposlouchají. Babička si přála k vánocům básničku. Pokusil jsem se tedy do fádní vánoční zdravice namíchat i jemně hořký koktejl jejího rozpoložení z posledních týdnů a trochu kriticky reflektovat její kritiku na známá témata.

Babičce k Vánocům

 

Ač občas popleteš dny a jindy hodiny

Či žehráš na cévku nebo stolici bídnou

Jsme rádi, že my, členové jedné rodiny

Můžeme dnes vidět Tvou tvářičku vlídnou

 

Za starou bačkoru prý stojí žití k stáru

Ale dokud máš rodinu a k tomu přátel pár

Není lepší věnovat se radostem, né svárům

Přestože jiným než před lety je tento život, tento dar?

 

Nemám dítě, nemám ženu, někdy ani pořádek v pokoji

Ale mám Tě rád, a rád za Tebou docházím

Nabít mobil, krájet kiwi, toho se věru nebojím

Ani z lednice vyházet jogurty, které dávno prochází

 

Direktivní imperativ zadáváš mé matce, svojí dceři

Ať vykoná u mě vizitu, vždyť já jen lítám po venku

Ona však má zkušenosti a ví, že mi může věřit

Uklizeno bude vzorně, až pozvu domů Slovenku

 

Mám víc kilo, mám víc vousů, a to jsou špatné zprávy

Ale skutečně tohle jsou věci, na kterých tak záleží?

Blíží se nám nový rok, tak ať jsme všichni zdraví

Sami vzájemně si radostí, lépe než být zátěží