Čus čuníci,

Byli jsme v Bratislavě s Rojkem a Pavlem v kině na novým animovaným Spidermanovi, a hele bylo to docela dobrý, přestože se jednalo o ožehavé téma střetu několika  multivers a hlavní hrdina nebyl Peter Parker, ale uzený teenager jménem Miles Morales. Film byl slušnej, ale o tom tu mluvit nechci, spíš ho chci použít jako stěžejní důvod, proč jsem se po návratu domů rozhodl zakoupit hru na PS4 o tomto pavoučím hrdinovi.

Když jsme byli s klukama na Blizzconu, hrál to chvilku Kyzekis, a docela se mi to líbilo, ale vyloženě jsem neprahl po tom, si to pořídit. Film mě každopádně navnadil – tedy jsem zakoupil a nelitoval.

O čem je tedy herní Spiderman? V tomto hrajete jako Peter Parker, ale (díky za to!) nemusíte znova útrpně prožívat Peterovu hormonální proměnu, ani s ním protrpět jeho klopotné začátky, dokonce se tam nikde nevyskytuje přemoudřelý strýko Ben, který by si určitě neodpustil otřepanou větu „s velkou mocí přichází velká odpovědnost“ (hele, za absenci tohoto taky dík!) ani se nesnažíte sbalit rusovlasou rošťandu Mary-Jane Watsonovou.

Naopak, Peter už sedm let poctivě dělá pavoučí řemeslo, strejc je dávno koženej a svojí slavnou větu si nedal ani jako epitaf, a s Mary-Jane to Peter zeslonil. Prostě to nevyšlo, rozešli jste se, a veškerý vaše nynější setkání jsou fakt divný, tak se raději ani moc nestýkáte. Jediné Peterovo pozitivum je jeho práce. Už totiž nedělá u cholerického demagoga a mediálního magnáta J.Jonaha Jamesona (který živelně nesnáší Spidermana a v každém svém rozhlasovém projevu si do něj s gustem kopne)  ale u geniálního vynálezce a vědce doktora Otty Octaviuse. Octavius je někdo, ke komu Peter naprosto vzhlíží a když zrovna nelítá mezi mrakodrapy, snaží se mu pomoct v jeho výzkumu. (Většinou hraním různých miniher, které Proxy z duše nesnášel)Otto je dobrák od kosti, co by se rozdal, a snaží se vyvinout mechanické paže pro bezruké válečné veterány, jenže jeho rival (a bývalý kolega) bohatý průmyslník Norman Osborn mu neustále mydlí schody, protože když děláte starostu New Yorku, tak prostě můžete.

Co je na této hře skvělé, že vás nehodí jako neplavce do rozbouřeného moře, ale projde si s vámi základní ovládání a mechaniky. Chvilku mi trvalo, než jsem se do toho dostal, ale nakonec to docela šlo. Ovládání je důležitá součást hry – pokud je složité a frustrující, často se hráč akorát naštve a hru odinstaluje. Zde se navíc nepohybujete jen na zemi, ale také (a to většinou) ve vzduchu, tedy je to obohaceno o třetí rozměr.

Tohle si užijete. Často jsem jen na pavučinách bezcílně létal rušnými ulicemi New Yorku, a vychutnával si dokonalé zpracování jak města, tak pohybu a přesunu v něm. Spider- Man není žádný hromotluk, takže veškeré jeho pohyby i způsoby boje jsou založeny na akrobacii – různých přemetech, saltech, a dalších věcech, co se mladí eunuši učí na hodinách gymnastiky.Hned na začátku vás rovněž čeká souboj s úvodním padouchem, kterým není nikdo jiný než vykrmený špek Patrik Wilson Fisk, alias Kingpin. Na začátku toho zase moc neumíte, a Kingpin se pohybuje s překvapivou hbitostí, jeho rány bolí, jako když vás kopne kůň, a pokud se snažíte ho zasíťovat, moc dlouho mu to nevydrží. Musíte ho různě kopat, uhýbat, a házet po něm předměty. Když ho zpacifikujete a jde do klepet, temně pohrozí, že s jeho absencí půjde celý město do hájíčka, protože on byl možná gangster, ale držel všechny ostatní v lajně a takhle se to rozklíží a Spider – Man prokáže New Yorku medvědí službu, jelikož velice brzo na scénu přichází tajemný japonský kult v maskách démonů (prostě Spolek Podivných Démonů) a je úplně jasné, že pokud je někde Japonsko a zkratka SPD, že jejich šéf musí bejt Tomio Okamura, alias Mr. Negative, který zaujme popřední flek v mocenském vakuu a jeho asijští patolízalové se rychle rozlezou po městě jako mor, a vy je budete muset spráskat.Boj je vůbec zábavná kapitola, a myslím, že se tvůrcům hry velice povedl. Samozřejmě dvě zásadní složky jsou sítě a nějaké bojové umění, tedy kopy a chvaty.  Jenže s postupem hry se všechno dál člení – nejen, že získáte další talentové body, které můžete do boje investovat, ale Spider-man má různá udělátka, jež vám v boji s gangstery, gaunery a grobiány budou zdatně asistovat.  Pavučin máte hned několik druhů, a kromě nich třeba antigravitační pole, které vyhodí nešťastné bitkaře do vzduchu, kde jim můžete uštědřit pořádnou nakládačku, jelikož se nemohou bránit a jen komicky máchají ručičkami. Fajn pomocníci jsou také Spider-boti, kteří pobíhají kolem a vystřelují bolestivé lasery do zadečků utrápených protivníků.

Každý vynález se dá samozřejmě časem vylepšit hned několikrát, takže se rychleji nabíjí, má větší kapacitu, popř. uděluje větší zranění v širším poli působnosti – taková ta klasika. Co se mi po bojové stránce líbilo snad úplně nejvíc, byla ale souhra boje a prostředí. Pokud se k vám blíží zlí čuníci se sveřepými výrazy, a vy zrovna nemáte žádné vynálezy, kterými byste nadcházející rubačku opepřili, klidně můžete přilepením pavučiny vyrvat koš, dveře od auta, nebo stojan na noviny, párkrát si ho otočit kolem sebe jako prak, a potom jej vší silou mrštit po prvním nezvedenci, co se vám chystá otlapkat kombinézu. Časem budete moci pavučinou ochromené nepřátele házet jako projektily po jiných nepřátelích, což mě velmi bavilo. Talenty jsou rozděleny ve třech sloupcích a jsou nejvíc klasické, jak mohou být – jeden sloupec posiluje útočné schopnosti, další obranné no a ten poslední zlepšuje pohyb. Jedna z prvních věcí, které jsem si odemkl, je dělání různých salt a přemetů, což dává miniaturní množství zkušeností. Ha, celé úrovně jsem na tom dal! Vždycky jsem vylezl na nějakou vysokou budovu, a začal tam sekat figury jednu za druhou, že by i krasobruslaři záviděli!Boje jsou občas monotónní, když se popáté chystáte zpacifikovat skupinku výrostků, kteří dealují drogy (což Spider-man sardonicky komentuje: „Hm, tito chlapci asi nepřišli vyměňovat baseballové kartičky) může vám to přijít repetitivní, a právě velice propracovaný a rozmanitý systém boje byl prvkem, který mi ten boj neznechutil, jakkoliv se tam některé případy opakují.

Jde o to, že New York je velice živé město, kde se pořád něco děje. Takže máte několik čtvrtí, v nichž se konají nekalé rejdy, které zpravidla zatepla napráší policejní vysílačka. Načež se můžete sebrat, vyrazit tam, a překazit třeba vloupačku klenotnictví, vytáhnout uneseného čuníka z kufru, nebo pozlobit gangstery se sniperkami, kteří se promenují na střeše. Součástí každého z těchto eventů jsou odměny ve formě různých odznaků. Pokud event zdárně vyřešíte, dostanete jeden odznak, pokud ho dokončíte i s bonusovým úkolem – například přilep tři nepřátele sítí ke zdi – dostanete o jeden víc. Maximálně můžete dostat tři.  Podobný typ eventu jsou základny, kdy prostě v několika vlnách jebete na fleku hordy nepřátel, abyste je v závěru všechny efektně nacpali do jednoho velkého lepkavého kokonu a zavolali poldy.

Policajti jsou nevděčná cháska a většinou se na vás dívají skrz prsty. Jediný ze sboru, kdo vás sem tam pochválí je hot asijská policejní kapitánka jménem Yuri Watanabe, která se mně i Proxymu líbila, a doufali jsme, že Spider – Man ji třeba okouzlí svými úspěchy na poli vyřešeného zločinu a dojde k sblížení, ale teda to zase ne. Velká škoda.Kromě rubacích eventů je tu paleta dalších možností, jak trávit čas v New Yorku: Můžete fotit památky a historické monumenty, sbírat různě uschované Spíďovy batůžky, ve kterých se nachází nějaký fetiš z jeho mladých let (diplom ze střední školy, účtenka z prvního rande s Mary – Jane, sbírka starých komiksů apod.) Další kratochvílí jsou Výzkumné stanice, které jsou různě rozesety po městě a dříve patřily matce vašeho nej kámoše Harryho Osborna. Harry není ve městě, ale vždycky vám zavolá a poučuje, na co byla tahle konkrétní výzkumná stanice, když jeho matka ještě neprděla do hlíny. Jenže v tu chvílí: OH NO, There is pollution in the air! Peter, you have to stop it before it spreads! Takže jasně Harry je zakuklenej grýnpísák a vy s ním řešíte zažehnání ekologických katastrof.

Poslední a asi nejtěžší druh eventů, se kterými se můžete setkat, jsou takzvané challenges neboli výzvy. Challenges vymyslel týpek v masce, kterého si najala banda nějakých hrdlořezů, a prostě zkouší, co umíte. Tedy vás pošle likvidovat bomby, sledovat drony, popasovat se s partou místních bad boys, nebo na tajňáka zneškodnit celou ostrahu skladu či velvyslanectví. A protože je to správnej pedantskej úča, rovněž vás i ohodnotí – zlatou, stříbrnou nebo bronzovou plackou, a podle toho jak se umístíte, dostáváte i odpovídající počet žetonů zlaté barvy. Challenge můžete opakovat, a dosáhnout zlaté je fakt, fakt fuška jako hrom a vztekal jsem se u toho několik desítek minut, než si to vzal do ruky Proxy a vysvobodil mě z agonické mizérie. Jak jsem zmínil výše, za všechno dostáváte nějaké ty žetony. Za zločiny červené, za výzvy zlaté, za základny růžové, za znovu nalezenou batožinu zelené, focení památek vydojí modrý žeton, Harryho ekoterorismus pak fialový. No a co s tolika žetony různých barev? Kromě toho, že slouží jako poplatek za vylepšení různých Spider-Manových udělátek, které jsem rozebral v nějakém z předcházejících odstavců, si z nich můžete tvořit OBLEKY. Úplně nevím, jak to funguje, jestli je všechny nasypete do kotlíku za úplňku, přidáte kohoutí jazyk, mufloní varle a hrst sušeného Durmanu, načež se třikrát pokloníte směrem k Mecce a zavyjete na měsíc, načež tramtadá, máte novej krásnej oblek, ale dobře no. Prostě proces výroby je tajnější než recept na Coca-Colu, I get it.

Drtivá většina obleků má nějakou vlastní schopnost, která se nějakou dobu nabíjí, ale potom výrazně ovlivní vaše šance v boji. Rovněž do nich můžete nacpat tři různé módy, což jsou další schopnosti, které se postupem hry odemykají. Obleků je fakt nepřeberné množství a téměř všechny vypadají moc hezky.  Schopnost jednoho z nich zečtyřnásobuje sílu vašich útoků na krátký čas, jiný od vás odráží kulky, další nahází sítě na všechny protivníky v dosahu, nebo změní všechny pavučiny na elektrizující.  

Samozřejmě jsem chtěl všechny obleky a všechna vylepšení, tedy jsem drtivou většinu těch výzev za zlaté tokeny musel mít na zlatou medaili, bo obleky byly v požírání zlatých tokenů velice nenasytné. Když jsem to všechno skrze pot krev a slzy finálně udělal a pustil se následně do „něčeho jako datadisku“ City that never sleeps, kde byly další výzvy a eventy, již jsem získané žetony neměl do čeho investovat a akorát mě to kardinálně nasralo. Tohle fakt vývojáři nedomysleli a za tento fakap uděluji velké Bú.

Co bylo naopak super, jsou Peterovy početné komentáře, které glosuje s ironizujícím ostrovtipem. Spider – Man se nebere vážně, nevnímá se jako hrdina, a více než newyorského podsvětí se bojí toho, jestli jídlo co vybral na večeři, bude Mary – Jane chutnat, bo jestli ne, tak je celý usmiřování v rejži.Příběh… hele je dobrej. Není to nic, co vás posadí na zadek, ale minimálně sledovat, jak se Váš milovaný mentor doktor Otto Octavius pomalu, postupně a plíživě mění na Doktora Oktopuse (za vaší nevědomé, leč kruciální asistence) je zajímavý. Je tam pár zvratů, několik dobrých boss – fightů, Tomio Okamura v tradiční roli záporáka a několik hot samic. Celá hra má slušnou délku, a po jejím dohrání si můžete hodit new game plus, nebo pokračovat s „City that never sleeps“ o kterém budu mluvit za chvilku.

Kromě Petera hrajete ještě několik misí hlavního příběhu za Mary – Jane a náctiletého Afroameričana (Míra Wodzik, který to tu občas čte, nemá rád, když často používám slovo NEGR) jménem Miles Morales. Miles Morales je hlavní postavou i toho animáku, o kterém jsem mluvil v úvodu. Je to syn nějakého policejního důstojníka, který Spíďovi předtím pomáhá rozmotat nějaké neplechy Wilsona Fiska alias Kingpina.

Když je za to vyznamenán a koná se velká sláva na radnici, přijede party crasher Tomio s jeho SPD boys a začnou všude házet bomby a masakrovat civilisty, protože se málo báli uprchlíků, žrali kebaby a hlavně nevolili Tomia, a to se nevodpouští. Milesův cop daddy se hrdinně obětuje, aby zachránil nějaké noname čuníky, načež Peter a Miles se skámoší, protože Peter ví, jak to bolí, když ztratíte někoho blízkého, a s velkou mocí přichází i velká… oh Peter, please stop. S Milesem hrajete asi dvě nebo tři mise a je to otravný a nadbytečný, ale zase nic kvůli čemu byste v noci brečeli do polštáře.To samé se dá říct o pár misích s Mary – Jane, přestože tady dochází k zásadnímu zlepšení, kdy se celou dobu hraní za ni díváte na sexy pozadí v upnutých džínách a rusovlasý copík, který se jí rajcovně kinklá ze strany na stranu. Mary – Jane je investigativní novinářka, takže občas se musíte někam proplížit, občas něco vyluštit, někoho ukecat, a když si nedá říct, prostě ho jebnout paralyzérem. Nebo se můžete jen procházet a dívat se jí na prdel, protože proč ne. Samozřejmě, že se v průběhu hry spolu opět sbližujete a na konci se zase dáte dohromady, což je škoda, protože já bych bral radši tu Asiatku.

City that never sleeps jsou tři nové kapitoly, ve kterých se prohlubují dějové linky některých vedlejších postav, potkáme několik postav nových (nejlepší je asi ultimátně svádivá Felicia Hardy, alias Black Cat) jsou zde nové eventy, nové obleky, a pokud si koupíte deluxe edition jako já, neplatíte za tento přídavek už nic. Je to dalších cca 12 hodin zábavy, celkem jsem v New Yorku mezi mrakodrapy strávil dobrých 40 – 50 hodin a fakt jsem si to užil.Spider –Mana mohu rád doporučit. Hra těží ze skvěle řešeného sytému pohybu a přesunu, boj je originální, zábavný, a i pro konzolové neumětely (já) poměrně rychle naučitelný. Pokud to budete chtít dohrát na sto procent – tedy se všemi hlavními i vedlejšími misemi, a splněnými eventy nějakou dobu vám to zabere a za ty peníze to stojí. Obtížnost narůstá postupně a závěr hry (a tím víc toho přídavku, který co se týče obtížnosti, pružně navazuje a dále ještě zvyšuje) už je docela tuhej.

Pokud chcete ultimátní punc kvality, kterou tato hra oplývá, co třeba tohle: Můj kamarád a současný spolubydlící Proxy rozehrál Rise of the Tomb Raider, rozehrál AC: Odyssey, rozehrál God of War (na něj článek zase příště) a rozehrál Spider – Mana. Spider – Mana jediného dohrál.

A vy – pokud máte konzoli – byste měli taky.